Věda zabývající se studiem obojživelníků se nazývá batrachologie. Někdy se používá i termín herpetologie, který v obecném pojetí zahrnuje obojživelníky a plazy dohromady. Správně by se ale pojem herpetologie měl používat pouze pro studium plazů. Celá skupina obojživelníků se někdy také označuje jako batrachofauna.
Metody výzkumu obojživelníků můžeme rozdělit na vědecké a "méně vědecké". Vědecké metody výzkumu zahrnují rozmanité činnosti a jsou prováděny většinou v laboratorních podmínkách. Vědecké metody výzkumu nám dodávají řadu důležitých informací např. o rozmnožování či chování druhů.
Mezi "méně vědecké" metody řadíme zejména práce v terénu - mapování a monitoring. Tyto metody jsou velmi důležité a dávají nám přehled zejména o rozšíření druhů a jejich početnosti, změnách početnosti, ohrožení jednotlivých druhů a také jejich ekologických nárocích.
Obě metody dohromady nám slouží jako podklady pro ochranu obojživelníků a nastavení správné péče o jejich biotopy. V dalším textu jsou podrobněji popsány metody mapování a monitoringu.
.
» Mapování obojživelníků
.
Mapování obojživelníků může zahrnovat tzv. inventarizační průzkumy za účelem zjištění všech druhů co se v dané oblasti vyskytují, mapování rozšíření určitých zájmových druhů nebo třeba i ověřování výskytu některých druhů nebo celé skupiny (obojživelníků) v zájmové oblasti.
Inventarizační průzkumy i mapování jsou nejčastěji prováděny tak, že se poslechově a vizuálně kontrolují všechny vodní plochy v dané oblasti (lokalitě), a to několikrát během jara a léta, v závislosti na podrobnosti průzkumů. Vždy by měla být provedena alespoň jedna večerní nebo noční návštěva lokality za účelem poslechu druhů, které se ve dne moc neozývají (např. rosnička a ropucha krátkonohá). Pouze vizuálně a poslechově lze poměrně dobře prokázat všechny naše druhy žab a mloka, horší je to však u čolků. Pokud je vodní těleso přehledné a dostupné, pak lze čolky pozorovat např. při nadechování se u hladiny. Průzkum je však téměř vždy vhodné doplnit aktivní metodou prolovování litorálních porostů keserem (síťkou). Tak lze potvrdit výskyt čolků a larev všech druhů obojživelníků (kromě mloka, který obývá specifický biotop).
.
Průzkumy obojživelníků se dají také dělat jen poslechem a pozorováním. Je však nutné lokalitu navštěvovat během jara léta mnohokrát. Vhodnější je doplnit průzkum prolovením vodních těles za účelem zjištění výskytu čolků a larev obojživelníků. Foto Jaromír Maštera
.
Aby měl průzkum dobrou vypovídající hodnotu, je vždy nutné ho zaměřit nejen na dospělé jedince, ale také na larvy a juvenilní (čerstvě metamorfované) jedince. Jen tak je totiž možné ověřit úspěšné rozmnožování druhu v lokalitě. Poměrně častá je totiž situace, že na jaře jsou zaznamenáni pářící se dospělci, je pozorováno kladení vajíček (nebo nalezeny jen snůšky vajíček), ale larvy poté nemají šanci se úspěšně vyvinout např. z důvodu přítomnosti vyšší rybí obsádky. Průzkum by měl tedy vždy obsahovat prolovení vodního tělesa v době výskytu larev. Výskyt se často překrývá, takže v jeden okamžik můžeme ověřit více druhů. Pokud provádíme prolovování vodního tělesa v době, kdy zde lze očekávat nějaké larvy obojživelníků, měli bychom jeho intenzitu přizpůsobit tomu, že larvy jsou poměrně citlivé vývojové stádium obojživelníků. Lovit bychom měli jen krátce a maloplošně, abychom nenabírali do síťky spolu s larvami mnoho dalšího materiálu. Také bychom měli mít na paměti, že silným prolovováním malých až drobných tůní můžeme způsobit nežádoucí změny ve vodním tělese (zvíření sedimentu, změna kyslíkových poměrů, narušení vegetace apod.), které mohou vést i ke zbytečnému následnému úhynu larev. Drobné tůně do cca 10 m2 by se vždy měly prolovovat jen velmi šetrně, nebo lépe vůbec a využít přednostně vizuální metody průzkumu.
.
Jakékoli průzkumy obojživelníků je dobré doplnit fotodokumentací. Podle fotek lze dodatečně určit většinu dospělců, snůšek, larev i juvenilních jedinců... Foto Jaromír Maštera
Vodní plochy je vhodné kontrolovat v době metamorfózy larev. To je poměrně snadné u druhů, co se rozmnožují hromadně naráz (ropucha obecná, skokan hnědý aj.) a mladí jedinci opouštějí vodu téměř všichni ve stejnou dobu, je jich vidět hodně a je větší pravděpodobnost, že je spatříme. U převážné většiny našich obojživelníků je to však oříšek - je poměrně obtížné stanovit období, kdy lokalitu navštívit, aby byli k vidění metamorfovaní jedinci. Řada druhů totiž má kladení vajíček rozložené do delšího období (klidně do 2 i více měsíců), vývoj všech larev také neprobíhá stejně rychle a jedinci tak metamorfují spíše po menších skupinkách. Řešením je chodit na lokalitu v létě častěji a zvýšit pravděpodobnost úspěšného nalezení metamorfovaných (juvenilních) jedinců.
.
Při průzkumech by každá lokalita měla být vždy navštívena alespoň jednou pozdě večer nebo v první polovině noci. Jen tak zachytíme některé vyloženě noční druhy žab. Takový koncert jako ten zde zachycený však již bohužel uslyšíme málokde, obojživelníci (a kuňky zejména) z naší krajiny rychle mizí. Foto a nahrávka: Aneta Mašterová
.
Při průzkumech obojživelníků by se nemělo zapomínat ani na suchozemské (terestrické) biotopy, které jsou také velmi důležité a pro řadu druhů dokonce zcela zásadní - např. kuňka žlutobřichá vyžaduje biotopy v rané fázi sukcese. Vždy by měl mapovatel zhodnotit stav suchozemských biotopů a také možnosti migrací v okolí vodních ploch. V řadě případů tím může být vysvětlena např. nízká početnost některých druhů nebo přímo to, že některý druh v lokalitě chybí, i když zde má vhodný vodní biotop.
.
U malých mělkých tůní je vždy lepší jen vizuální průzkum, ale šetrné prolovení keserem nebo malou akvarijní síťkou také nezpůsobí nežádoucí zásah. Foto Aneta Mašterová
.
Metodiky průzkumů obojživelníků se mohou lišit v závislosti na jejich podrobnosti, jak již bylo uvedeno. Průzkum může být kvalitativní, tj. za účelem získání informace o tom, jaké druhy zde žijí. Nebo kvantitativní, který nám dá nejen informaci o druzích zde žijících, ale také o jejich početnostech. Je jasné, že kvantitativní průzkum musí být výrazně podrobnější a musí využívat i specifické metody (např. odchyt na bariérách). Můžeme udělat také "něco mezi" a říkat tomu průzkum semikvantitativní. Ten by nám mohl ve výsledcích poskytnout alespoň odhady početnosti druhů.
Příklad metodiky inventarizačních průzkumů obojživelníků je zde:
.
Za účelem zjištění areálu výskytu druhů se provádí tzv. síťové mapování. Může být buď prováděno v určité oblasti (např. kraj), nebo - a to spíše - v celé republice. V menším měřítku toto mapování většinou už nemá smysl. Účelem tohoto mapování totiž není zjistit detailní rozšíření druhů v nějakém území, ale spíše zísakt celkovou představu, v kterých oblastech se druh vyskytuje. Síťové mapování se mu říká proto, že celá republika je rozdělena na síť mapovacích polí (tzv. kvadrátů), v nichž je zjišťován či ověřován výskyt druhů. Tato síť je poměrně hrubá, jedno pole má cca 12 na 11 km. Vždy je pro tyto účely vhodnější použít jemnější síť tzv. kvandrantů (nebo také čtvrtkvadrátů), které vzniknou rozdělením kvadrátu na 4 stejné menší pole.
V ČR probíhalo síťové mapování obojživelníků v osmdesátých a hlavně devadesátých letech 20. století. Vlivem nedostatku mapovatelů nebylo příliš podrobné a řadu kvadrátů se nepodařilo vůbec pokrýt. Výstupem byla důležitá publikace, první svého druhu u nás:
Moravec J. [ed.] (1994): Atlas rozšíření obojživelníků v České republice. – Národní muzeum, Praha.
V letech 2008-2015 probíhalo nové síťové mapování obojživelníků pod koordinací Agentury ochrany přírody a krajiny ČR. Výstupem by měl být nový Atlas rozšíření obojživelníků u nás. Je zajímavé, že i přesto, že výsledky síťového mapování jsou v hrubém měřítku, je už teď vidět, že některé druhy obojživelníků mizí z krajiny v celých kvadrátech nebo i celých oblastech! Je to třeba příklad kuňky ohnivé nebo ropuchy krátkonohé.
Průběžně aktualizované síťové mapy rozšíření obojživelníků v ČR, na nichž jsou vidět změny v průběhu desetiletí jsou k nahlédnutí na stránkách AOPK na Portálu ochrany přírody (po rozkliknutí jednotlivých druhů).
.V souvislosti se síťovým mapováním druhů je nutné zdůraznit to, jakým způsobem musí být jeho výsledky vnímány. To, že je kvadrát nebo kvadrant nějakým druhem obsazen (v mapě je puntík) neznamená, že druh se zde vyskytuje všude a že je tudíž běžný. U některých druhů, jako je třeba ropucha obecná, to může takto skutečně být, u jiných (a těch je většina) ale jeden puntík v kvadrátu znamená často i jen jedinou známou lokalitu v kvadrátu! Síťové mapování slouží v zásadě jedinému cílu, a to zjistit areály výskytu druhů v určité oblasti - většinou velké oblasti typu stát, popř. světadíl. Informace o rozšíření druhů v rámci mapých oblastí (katastry, lokality) může dát jedině výstup bližšího inventarizačního průzkumu či podrobného mapování.
.
.
Pozor na špatnou interpretaci síťových map rozšíření: Ukazují nám pouze areál výskytu daného druhu, ne to jak je druh početný! Obsazený kvadrát může totiž znamenat i pouze jedinou poslední lokalitu druhu. Zde je ale příklad toho, jak se mění areál rozšíření některých našich druhů - druhy nemizí jen z lokalit, ale dokonce z celých kvadrátů (růžové pole = výskyt 2007, černá kružnice = výskyt 2013). Zdroj: portal.nature.cz
.
Kromě síťového mapování, které probíhá systematicky a ověřuje se při něm výskyt druhů v kvadrantech (čtvrtkvadrátech) probíhají v naší krajině i různé jiné průzkumy obojživelníků a podrobná mapování jejich výskytu např. v rámci okresu či chráněné krajinné oblasti. Zapojit se do mapování výskytu obojživelníků se může kdokoli z veřejnosti prostřednictvím webových stránek BioLib.cz. Pokud někde na svých procházkách přírodou nebo i v obci narazíte na nějakého obojživelníka, můžete jeho výskyt vložit do veřejné databáze na Biolibu - viz zde a níže:
.
Veškeré výsledky průzkumů a mapování obojživelníků se po ověření ukládají do Nálezové databáze ochrany přírody (tzv. NDOP). Tuto obsáhlou databázi, která je využívána pro ukládání údajů o výskytu různých skupin organismů, je spravována Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR. Data obsažená v této databázi se využívají např. i pro dobré zacílení realizace managementových opatření na podporu nejohroženějších druhů obojživelníků. Databáze NDOP jako taková není veřejně přístupná, ale data z ní jsou poskytována na základě posouzení podané žádosti o informace. Veřejně přístupné jsou však síťové mapy rozšíření druhů, které vycházejí z údajů vložených sem přímo přes NDOP nebo přes BioLib - zde.
Kdokoli se také může zapojit do mapování rizikových míst na silnicích, kde dochází k hromadnému rozjíždění putujících obojživelníků. Zejména se to týká období jarní migrace. Pokud nějaké takové místo najdete, vyplňte prosím následující formulář, připojte případně fotografii místa a zašlete na Agenturu ochrany přírody a krajiny, nebo autorovi těchto webových stránek (kontakt zde). Pokud totiž budou všechna významná riziková místa střetu obojživelníků s auty evidována, mohou být podnikány kroky k řešení problémů (např. trvalé zábrany, dočasné zábrany, podchody apod.).
.
Případně můžete též použít i interaktivní formulář na webu Českého svazu ochránců přírody:
.
Něco více o migracích obojživelníků se můžete dočíst v tomto dokumentu:
.
» Monitoring obojživelníků
.
Monitoring je v podstatě dlouhodobě opakovaný průzkum, zaměřený nejčastěji na určitou konkrétní lokalitu a konkrétní druh. Monitoring obojživelníků se provádí zejména za účelem sledování změn v populacích vybraných druhů (nebo celé skupiny) a sledování změn v biotopech obojživelníků a změn jejich využívání. Výstupem pravidelného sledování stavu populace a lokality mohou být důležité poznatky o ohrožení druhů a stanovení vhodné péče o jejich biotopy.
Příklad důležitosti monitoringu obojživelníků: početnost kuňky žlutobřiché se na této lokalitě v průběhu let snižuje a podle změn v charakteru lokality je zřejmá příčina - zarůstání travinami, zazemňování tůní a kaluží. Díky monitoringu tak víme, že v lokalitě je nutné v brzké době provést managementový zásah na podporu druhu spočívající mj. v odstranění vegetace a obnově tůní. Foto Jaromír Maštera
Metody monitoringu jsou obdobně jako u průzkumů a mapování rozmanité - od jednoduchého pravidelného sledování vizuálně a akusticky, přes odchyty jedinců za pomocí různého náčiní a na dočasných zábranách (bariérách) až po speciální metody např. zpětného odchytu pomocí značení jedinců. Vždy záleží na tom, jaké výsledky potřebujeme monitorigem získat. Pokud nám stačí zachycení větších změn na lokalitě a přibližné změny v populacích druhů, stačí jednodušší a méně náročné metody průzkumu (viz metody mapování výše). Pokud chceme ale zjistit přesnější změny v početnosti populací, měli bychom použít speciální metody, nebo alespoň metody založené na instalaci dočasných zábran s odchytem jedinců.
Pro bližší zájemce o problematiku metod monitoringu a sledování obojživelníků je určena publikace:
.
Heyer W. R. (1994): Measuring and monitoring biological diversity:
Standard methods for amphibians
.
V České republice probíhá od roku 2007 do současnosti pod hlavičkou AOPK ČR pravidelný monitoring stavu populací tzv. evropsky významných druhů obojživelníků - ohrožených druhů zahrnutých do Směrnice 92/43/EHS v soustavě NATURA 2000. Monitoring je postaven zejména na jednodušších metodách, ale jsou využívána i data získaná např. během jarních záchranných transferů obojživelníků přes komunikace.
Vše podstatné o tomto monitoringu naleznete na stránkách Biomonitoring.cz - vlevo pod odkazy najdete i metodiky monitoringu pro jednotlivé druhy:
.
.
| nahoru na stránku |
Obojživelníci České republiky
obojživelníci ochrana obojživelníků amphibia amphibien management žáby obojživelníků obojživelníky čolci mlok ropucha kuňka čolek rosnička skokan blatnice tůně tůň mokřad amphibians obojživelníci ochrana obojživelníků amphibia amphibien management žáby obojživelníků obojživelníky čolci mlok ropucha kuňka čolek rosnička skokan blatnice tůně tůň mokřad amphibians obojživelníci ochrana obojživelníků amphibia amphibien management žáby obojživelníků obojživelníky čolci mlok ropucha kuňka čolek rosnička skokan blatnice tůně tůň mokřad amphibians
