Jak pomoci obojživelníkům?
 |
  |
1. Nové vodní plochy (tůně) ve volné krajině
Malou mělkou tůň v řádu jednotek případně až desítek m2 zvládne rýčem vyhloubit téměř každý a obojživelníkům tím může velmi prospět. V dnešní době, kdy je v krajině nedostatek malých vodních ploch, je každá nová tůň velmi důležitá. Tůně vždy přednostně vytváříme na zamokřených pozemcích a děláme je neprůtočné, plněné jen srážkami nebo spodní vodou. Nově vyhloubené tůně je vhodné ponechat zcela přírodními vývoji až k postupnému úplnému zazemnění. V některých případech je vhodné tůně i obnovit, s ohledem na vodní organismy by však obnova měla být vždy jen částečná a měla by se provádět v září-říjnu.
Malá a mělká tůň 1 rok po vyhloubení působí přirozeným dojmem. Foto Jaromír Maštera
Tatáž tůň v průběhu jejího vzniku. Foto Aneta Mašterová
2. Zahradní jezírka
Pokud jsou zahradní jezírka mělká a nejsou zde trvale ryby, pak můžou dobře obojživelníkům sloužit, podobně jako tůně ve volné krajině. Lepší pro obojživelníky jsou jezírka (stejně jako tůně ve volné krajině), kterými voda trvale neprotéká. Na zahradní jezírka by měly navazovat méně intenzivně využívané plochy, nejlépe travní porosty. U tůní a jezírek dbáme na to, aby alespoň část břehů bylo pozvolných a umožňovaly obojživelníkům vylézt ven (častým problémem jsou kolmé okraje zahradní jezírek, ve kterých se obojživelníci vyčerpají při pokusu opustit vodu a utopí se).
Zahradní jezírka vhodná pro obojživelníky můžou být buď na vegetaci bohatá, nebo také i jen s minimem vegetace. Obojživelníci můžou ocenit obojí, každý druh má jiné nároky. Foto http://www.hometip.cz/zahradni-jezirka
3. Zimoviště a úkryty
Tyto biotopy jsou pro obojživelníky důležité a lze je vytvořit snadno. Stačí ponechávat na určitých místech (lépe sušších) na hromadách větve z prořezávek, kupky trávy či sena, hromádky klád, atd.... Ideální je zkombinovat více materiálů do jedné hromady (např. několik klád překrytých větvemi a proložených drny). Pokud se takové hromádky různého přírodního materiálu ponechají na místě až k zetlení, velmi dobře obojživelníkům (a nejen jim) poslouží.
Hromada větví, a klád, proložená navíc drny z výkopu tůně. Hned po 1 roce dojde k poklesu na polovinu, po 4 letech je hromada už jen čtvrtinová. Foto Jaromír Maštera
4. Stav "mírného nepořádku"
Jak z předchozího bodu vyplývá, obojživelníci potřebují v krajině různé biotopy, kde mohou žít v období mimo rozmnožování, kde mohou zimovat, ukrývat se a kde můžou lovit potravu - to jsou hlavně různí bezobratlí živočichové. Tam kde je to vhodné, ponechávejme mrtvé dřevo ve formě hromádek klád, padlých kmenů stromů, hromad větví, hromádek trávy, sena apod. Tento tzv. mírný, řízený nepořádek je pro obojživelníky velmi důležitý.
Aby lokalita byla vhodná pro obojživelníky, musí zde být vodní i suchozemské bitopy, včetně zimovišť. Foto Jan Dvořák
5. Mozaika biotopů (stanovišť)
Obojživelníkům je dobré nabídnout v krajině co největší mozaiku různých stanovišť od pravidelně udržovaných ploch, přes méně často opečovávané plochy až po plochy, které ponecháme samovolnému vývoji. Mozaika by měla zahrnovat jak suchozemské, tak i vodní biotopy.
Mozaika kosených luk, nekosených luk a porostů křovin, doplněná navíc tůněmi - to je pro obojživelníky příznivé prostředí. Foto Jaromír Maštera
6. Kosení luk a mokřadů
Pokud chceme mít louku vhodnou pro obojživelníky, neměli bychom ji kosit příliš často, postačí i jednou ročně nebo jednou za 2 roky. Vždy část louky by měla zůstat každoročně nepokosená s tím, že nepokosené plochy by se měly v průběhu let střídat. Velmi špatné pro obojživelníky je kosení luk naráz, v jednom dni. Kosení by vždy mělo být rozděleno na více částí a mělo by probíhat postupně, s odstupem alespoň jednoho týdne (lépe delším). Snížíme tím riziko usmrcení obojživelníků na minimum. Pro údržbu luk a mokřadů platí to, že péče nesmí být moc intenzivní, ale na druhou stranu by se neměly nechávat žádné louky dlouhodobě bez péče - zarůstání luk a mokřadů obojživelníkům většinou nesvědčí. Kosení lze nahradit i pastvou, je prokázáno, že trvalá pastva malého počtu zvířat (1-3 krávy na ha) obojživelníkům vyhovuje.
Mozaikovité kosení s ponecháním částí bez zásahu, navíc prováděné postupně s časovými odstupy, je k obojživelníkům šetrné. Foto Jaromír Maštera
7. Pravidelné prořezávky dřevin
Nenechejme nikdy zcela zarůst mokřadní louky, břehy tůně či rybníka. Důležité je u všech těchto biotopů provádět zde pravidelné menší prořezávky a probírky dřevin. Nikdy by však nemělo docházet k úplnému vyřezání všech dřevin - i náletové dřeviny (zejména keře) do všech typů naší krajiny patří a pro obojživelníky jsou významné. Například na mokřadu je ponechaná skupinka křovin významná tím, že se zde obojživelníci můžou v suchých letních dnech ukrýt a lovit zde hmyz.
Na všech mokřadních biotopech je vhodné provádět občasné prořezávky dřevin, avšak s mírou... Foto Jaromír Maštera
8. Zahrady přírodě blízké a obojživelníkům vyhovující
Pokud je to alespoň trochu možné, udržujme zahrady v takovém stavu, aby zde mohli obojživelníci žít jak v období mimo rozmnožování, tak se zde i rozmnožovat. Stačí k tomu splnit alespoň něco (lépe vše) z toho, co bylo uvedeno v předchozích odstavcích - zejména bychom měli méně často kosit travnaté plochy, ponechávat části nepokosené, vytvářet alespoň v minimálním množství úkryty a zimoviště pro obojživelníky a případně to doplnit i zahradním jezírkem.
9. Osvěta o významu obojživelníků
Velmi důležité je informovat spoluobčany i různé organizace o tom, co jsou to obojživelníci, významu obojživelníků v přírodě i v lidských sídlech (v likvidaci škodlivého hmyzu mají např. velký význam) a jejich kráse (která někdy může být skrytá – viz např. ropuchy a jejich oči). Dobré je snažit se zapojovat dospělé i děti přímo do vytváření a péče o biotopy obojživelníků - ruční hloubení tůní, kosení luk apod.
Děti se svými rodiči budují tůň pro obojživelníky v rámci akce, kde byly i ukázky živých jedinců obojživelníků. Tůň již po jednom roce od vyhloubení fungovala, což si děti mohly ověřit při noční exkurzi, kdy zde pozorovali rosničky, čolky obecné a skokany krátkonohé při rozmnožování... Foto Jaromír Maštera
10. Pozorování a snaha o řešení problémů
Pokud nemáme možnost aktivní péče o biotopy obojživelníků, můžeme pomoci obojživelníků třeba jen tím, že si budeme všímat věcí kolem sebe a upozorňovat příslušné úřady na poškozování přírodního prostředí (např. odvodňování mokřadů, zavážení tůní, mokřadů atd.). Spoustu věcí lze řešit dohodou (kompromisem) a vždy bychom se o to přednostně měli snažit.
Při procházkách přírodou si všímáme věcí kolem nás.... Foto Jaromír Maštera.