Drobné vodní plochy (dále jen „tůně“) lze definovat jako vodní tělesa od velikosti několika dm² až po desítky m². Na mokřadech je vždy žádoucí klást důraz na ty nejmenší a nejmělčí vodní plochy, v nichž bývá největší rozmnanitost vodních organismů. Samozřejmě i vodní plochy větší než 100 m² mají na mokřadech své místo a svůj význam, nelze je však kvůli své velikosti umístit na jakýkoli typ mokřadu. Někdy může být přínosem pro mokřad i vodní plocha typu menšího rybníku, nesmí však zabírat více než polovinu plochy mokřadu. Vždy je třeba preferovat na každé lokalitě vytvoření více tůní různých parametrů před jednou tůní.

Tůně je na mokřadech vhodné umísťovat na botanicky a zoologicky méně hodnotné plochy, např. do porostů ruderální vegetace nebo porostů křovin. Velmi hodné je tůně budovat v návaznosti na biologicky cenné plochy, kde je předpoklad rychlejšího osídlení tůní významnějšími druhy organismů.

Tůně by měly být budovány jako neprůtočné a s převahou mělčin s hloubkou vody do 40 cm. Maximální hloubka by neměla překročit 1,5 m, optimálně by měla být do 80 cm. Není nutné všechny tůně mít s trvalou a vysokou hladinou vody. Naopak, je velmi žádoucí kolísání hladiny vody v tůních v průběhu roku a dokonce ani vysychání tůní nemusí být problém (pokles biodiverzity nebyl u vysychavých tůní prokázán). Obecně by měly být tůně budovány na takových místech, kde bude zajištěno jejich naplnění vodou alespoň 4 měsíce v roce – cca od jara do poloviny léta. Vždy některá z tůní by neměla vysychat vůbec.

Větší oslunění tůní je obecně žádoucí, ale není to podmínkou. Více organismů obývá osluněné tůně, ale řada druhů upřednostňuje tůně zčásti nebo úplně zastíněné. Je třeba na lokalitě vždy budovat více tůní, různě osluněných, s převahou osluněných.

Zeminu z výkopu tůní můžeme většinou ponechat na místě. Zeminu není žádoucí odvážet zejména kvůli ochuzování mokřadu o semennou banku rostlin přítomných v půdě. Pokud je zemina uložena v okolí tůně a rozhrnuta do plochy, nepůsobí na lokalitě nepřirozeně a poměrně rychle slehává a zarůstá mokřadní vegetací z okolí. Většinou nepůsobí eutrofizaci okolí. Často je dobré využít zeminu k modelaci nízkého zemního valu, který zvýší hladinu v tůni. To je žádoucí zejména u tůní ve svahu. Val však nesmí zvyšovat průměrnou hloubku vody a nesmí způsobit zánik mělčin v tůni.

Odvoz zeminy z výkopu tůně je obecně nutný vždy, když by uložením zeminy mohly být dotčeny biologicky cenné plochy, dále když je zemina hodně bohatá živinami a když je zemina něčím kontaminovaná. Po estetické stránce může často ponechaná zemina působit škodlivě, tuto stránku věci bychom však měli vždy brát s rezervou. To co je esteticky příznivé pro člověka, nemusí být příznivé pro přírodu. Dokonce i pokud bychom u tůní ponechali zeminu z výkopu na větší hromadě, ničemu by to zřejmě nevadilo. Časem by dokonce i nevzhledná hromada mohla pro některé organismy fungovat např. jako místo pro rozmnožování, úkryt nebo zimování.

Po vybudování ponecháváme většinu tůní bez zásahů, přirozenému vývoji až k jejich úplnému zániku. Řada druhů organismů totiž potřebuje ke svému životu i hodně zazemněné, téměř zanikající tůně. Část tůní na lokalitě je vhodné obnovovat v určitých intervalech (cca 6-10 let). Obnova by vždy měla být jen částečná, max. na 2/3 plochy tůně. Před obnovou stávající tůně bychom vždy měli dát přednost vybudování nové tůně poblíž té stávající kvůli minimalizaci dotčení populací vodních a mokřadcních organismů na lokalitě.

Budování tůní bychom měli provádět přednostně v období od konce léta do konce podzimu, případně v zimě. V zimě ale musíme dát pozor, abychom nepoškodili zimoviště např. nějakých druhů obojživelníků. Platí asi přibližně to, že pokud je místo budování tůně hodně podmáčené (nic tam nezimuje), lze hloubit i v zimě, a pokud je místo méně podmáčené a jsou tam např. okolo sušší biotopy (předpoklad zimování), kterých se zásah dotkne, pak je lepší pro realizaci podzim. Obnovu tůní bychom měli vždy provádět v období od poloviny srpna do poloviny října, z důvodu minimalizace dotčení rozmnožujících se a zimujících organismů (typicky obojživelníků).

            Tůně často již 2 roky po vyhloubení prorůstají vodní vegetací a působí tak zcela přirozeným dojmem...

.

|  nahoru na stránku  |

Obojživelníci České republiky