kuňka žlutobřichá

 
Bombina variegata
 
.
Yellow-bellied Toad,  Gelbbauchunke, Sonneur à ventre jaune, Kunec žltobruchý (kunka žltobruchá),
Kumak górski, Želtobruchaja žerljanka

 


 
Popis dospělců:
.
Dospělá kuňka žlutobřichá dosahuje v oblasti střední Evropy obvykle do 56 mm, ale častěji se vyskytují kuňky o velikosti 35-45 mm. Jedná se tedy spíše o menší druh žáby. Tělo a hlava jsou zploštělé a čenich je výrazně zaoblený. Není viditelný ušní bubínek. Oční zornice jsou většinou srdcovitého či trojúhelníkovitého tvaru. Její kůže je charakteristicky bradavičnatá. Bradavičky na pokožce jsou hrubé na pohled i na dotek. Kožní bradavičky na hřbetě těla jsou zakončeny výrazným černým trnem na vrcholu.
Zbarvení svrchní strany této kuňky se liší v závislosti na místě výskytu. Bývá nejčastěji šedé, olivově zelené nebo hnědé, ale někdy může být zbarvení i více do zelena. Celkově bývá tato kuňka spíše světlejší než kuňka ohnivá.
Obloukově zahnuté parotidní žlázy za okem jsou u tohoto druhu dobře viditelné. Poměr těla a hlavy je větší než 3:1. Břicho této žáby je strakatě žluté s černou, šedou nebo tmavošedou barvou. Základní a převažující je žlutá barva (často výrazně více než 50% pokrytí břicha). Tmavé skvrny na břiše jsou jen řídce posety drobnými bílými tečkami na rozdíl od kuňky ohnivé. V Evropě jsou známí i jedinci s celým břichem žlutým, nebo naopak i tmavým, jde však o vzácné výjimky. Kresba na břiše může být u každého jedince specifická. Prsty na předních i zadních končetinách jsou zespodu skvrnitě žluto-černé.
.
.
Pohlavní rozdíly:
.
Samci kuňky žlutobřiché jsou menší než samice. Na rozdíl od samic mají samci silnější končetiny.
.
.
Sezónní rozdíly:
.
U samců se v období páření objevují  mozoly na vnitřní straně předloktí a na třech vnitřních prstech. Samci kuňky mají na rozdíl od samic tzv. rezonátor, který používají v době páření.
.
.
Možnosti záměny:
.
S kuňkou ohnivou (Bombina bombina): Rozdíly jsou zejména ve zbarvení břicha (jiný poměr tmavé a světlé barvy), v bradavičkách na pokožce (kuňka ohnivá je má tupé a tak téměř hladké) a v jiných hlasových projevech. V případě snůšek a larev lze také nalézt menší rozdíly. Na území ČR se oba naše druhy kuněk vzájemně  kříží a v některých oblastech se tak vyskytují i smíšené populace.
 

 
Rozšíření ve světě:
.
Země výskytu: Albánie, Belgie, Bulharsko, Černá Hora, Česká republika, Francie, Itálie, Lichtenštejnsko, Lucembursko, Maďarsko, Makedonie, Moldavsko, Německo, Nizozemsko, Polsko, Rakousko, Rumunsko, Řecko, Slovensko, Slovinsko, Srbsko, Švýcarsko, Ukrajina.
 
                                                                                                                                 Zdroj: AmphibiaWeb
 

 
Rozšíření v České republice:
.
Kuňka žlutobřichá je v ČR v současnosti rozšířena jen ve třech vzájemně zřejmě izolovaných oblastech: Jeseníky a karpatská pohoří, střední a západní Čechy přibližně od Berouna po Klatovy, a okolí Českého Krumlova a Českých Velenic. V ČR se tato kuňka vyskytuje ve výškovém rozpětí 200 - 900 m n.m., výškové optimum je však pravděpodobně ve vyšších nadmořských výškách. Vlivem méně vhodné současné péče o krajinu je u této kuňky patrný výrazný pokles početnosti. Obsazené čtverce v mapě tedy v řadě případů neznamenají plošný výskyt, ale jen ostrůvkovitý, v několik případech znamená obsazený čtverec třeba jen jedinou izolovanou lokalitu.
.

Zdroj: AOPK ČR. Nálezová databáze ochrany přírody (citace viz níže).

 

 
Obývané biotopy (prostředí):
.
Jedná se o druh obojživelníka, který obsazuje velmi často pionýrská stanoviště. Vyhledává otevřené, často osluněné, mělké, dočasné kaluže s drobnou vegetací. V období páření vyhledává malé tůně, odvodňovací příkopy, kaluže na cestách, napajedla, zatopené koleje vyjeté těžkou technikou a vodní plochy v narušených oblastech (těžební prostory, stavby apod.). Zejména v jižní Evropě tato žába obsazuje různé druhy biotopů v okolí průmyslových zón. Často ji nalezneme i ve vojenských výcvikových prostorech, zejména v těch stále aktivních. Na souši můžeme tuto žábu nalézt v různých úkrytech – pod kameny, pod trouchnivým dřevem, ve skalních skulinách, v kamenných zídkách apod. Mimo období rozmnožování se nejčastěji pohybuje v méně zarostlém prostředí s obnaženým půdním povrchem, méně často se také vyskytuje v křovinatých porostech či světlejších listnatých lesích, kde pak nalézá i místo k přezimování (Maštera et al. 2015).
V ČR kuňka žlutobřichá obývá kromě popsaných biotopů i lesnaté oblasti (Jeseníky, Karpatská pohoří). I zde však platí, že kuňky se zdržují i rozmnožují na místech s obnaženým půdním povrchem (narušovaných místech), které jsou i poměrně dobře osluněné – jde o biotopy na nezpevněných lesních cestách se zvodnělými kalužemi ve vyjetých kolejích.
Kvalita vody není pro tuto žábu pravděpodobně zas tak zásadní. Často ji můžeme nalézt i v kalných a ne příliš čistých vodách. Larvy kuňky žlutobřiché se drží spíše u dna nádrže. Patří mezi druhy, které nejsou tolik vázané na vodu v období mimo rozmnožovaní (na rozdíl třeba od kuňky ohnivé). Potřebuje ale různá vlhká stanoviště jako jsou např. podmáčené pastviny, louky s nižší vegetací, okraje listnatých lesů atd. Ve vodních tocích ani ve výrazně průtočných nádržích se tento druh nerozmnožuje.
 
                                       Typická lokalita kuňky žlutobřiché -  bývalá pískovna s obnažovaným povrchem a výskytem kaluží. Zde vhodná péče probíhá činností divokých prasat a občasnými pojezdy čtyřkolek. Foto Jaromír Maštera
.
.
Roční a denní aktivita:
.
Ve střední Evropě se kuňky žlutobřiché přesouvají do zimovišť v rozmezí září až říjen a setrvávají v nich až do konce března. Kuňky zimují  na souši nejčastěji pod trouchnivými kmeny, pod kameny nebo mezi kořeny stromů a keřů. Kuňky dávají přednost relativně teplým podmínkám: jsou aktivní v 10-30 °C, obvykle však v 18-20 °C.
Na jaře a v létě jsou kuňky denní i noční. Během pobytu na souši jsou obvykle aktivní za soumraku a v noci. Můžeme je však pozorovat i během dne a to v případě deštivého počasí. Při větrném či chladném počasí aktivita kuněk klesá. Mladí jedinci se  mohou při deštích vyskytovat až 1200 m od vodní plochy. Kuňky žlutobřiché se vyznačují větší ochotou kolonizovat nové biotopy v porovnání s kuňkami ohnivými. Kuňky žlutobřiché se prokazatelně během sezóny pohybují do vzdálenosti nejméně 800 m od místa rozmnožování, je však pravděpodobná migrace na mnohem větší vzdálenosti..
.
.
Potrava:
.
Na rozdíl od kuňky ohnivé konzumuje kuňka žlutobřichá převážně suchozemské členovce, což odpovídá jejímu více suchozemskému způsobu života. Jídelníček kuňky žlutobřiché se skládá z 31 % brouků, 15 % mravenců, 7-9 % motýlů, 7-9 % cvrčků, 7-9 % stonožek, 7-9 % pavouků a 7-9 % vodního hmyzu (rozbor vzorků z ukrajinských Karpat). Zbytek tvořil různý organický a anorganický materiál. Vodní bezobratlé živočichy, např. blešivce, žere většinou při březích drobných potoků.
.
.
Nepřátelé (predátoři):
.
Larvy kuňky bývají často oběťmi larev vážek, které je aktivně loví. Larvy kuňky také často požírají dospělci čolků. Čerstvě metamorfovaní jedinci jsou často loveny různými druhy ptáků např. strakou, vránou, ale i menšími druhy. Někteří vodní korýši využívají kuňky k transportu.
.
.
Obranné chování:
.
Na souši (zejména v chladném počasí) kuňka při napadení predátorem zaujímá obrannou pozici, kterou nazýváme „kuňčí reflex“. Kuňka se celá miskovitě prohne a dlaně zadních i předních končetin výhružně vystaví proti predátorovi. Někdy si předními nohami zakrývá i oči. Kontrastní zbarvení na nohou, hrdle a po stranách těla má za úkol pohrozit predátorovi před další obranou. Kuňka v této pozici setrvá několik sekund a pak se snaží  rychle uniknout  Další fáze obrany v případě, že predátor neodstoupí je to, že kuňka začne vypouštět kožní, bělavý, intenzivně páchnoucí sekret. U lidí může tento sekret vyvolat pálení očí či svědění pokožky v případě, že se zanese na citlivé místo. Kuňky mohou při pokusu o útěk také vyluzovat obranné volání.
 
 
Při útěku ve vodě se kuňky zaryjí do jemného bláta  ve dně a snaží se tak nehybně maskovat před predátorem. I přes to, že oba druhy kuněk využívají k obraně jedovatý kožní sekret, jsou i tak často oběťmi mnoha obratlovců. Např. na Ukrajině dosáhl podíl kuněk ve stravě kvakoše nočního až 25%.

 


 
Rozmnožování:
.
Období rozmnožování je v oblastech střední Evropy od poloviny dubna do začátku srpna. Každý rok se mohou kuňky pářit až 3x. Spouštěčem procesu páření jsou  vydatné srážky. Ovšem ne všechny kuňky jsou srážkami vyprovokovány k páření. Záleží na tom zda se v dané oblasti dostatečně naplní vodní plochy k rozmnožování. Kuňky jsou na tyto náhodné podmínky výborně adaptovány.
-
-
Na začátku procesu rozmnožování samečci  působí nafouklým dojmem, mají nohy roztažené ze široka a volně vzplývají na hladině. V této poloze lákají samičky k místu rozmnožování hlasovými projevy a poté, co se k nim samička  přiblíží na vhodnou vzdálenost, zaujmou polohu amplexu (tzv. amplexus inguinalis), kdy sameček se k samičce přichytne v oblasti beder a pevně ji svírá a brání tím k přístupu ostatním samečkům k samičce. Samička může naklást 120-170 vajíček za sezónu. Vajíčka kuňky přichytávají na ponořenou vodní vegetaci, větvičky a další předměty a nebo jsou umístěny na visící stébla trávy, které zasahují do vody. Kladou nejčastěji shluky vajíček po 2-30 kusech.
 
.
.
.
Hlasové projevy:
.
Kuňka žlutobřichá má jemné rychlé a melodické volání „u.. u.. u“, které je slyšet výrazně více než 40x za minutu (na rozdíl od kuňky ohnivé). Vzhledem k tomu, že kuňka žlutobřichá nemá na krku nápadný rezonátor, je na rozdíl od kuňky ohnivé její hlas mnohem slabší. Akustická energie přenášená do vody tudíž tvoří jen nepatrné vlny na vodní hladině. Jeden sameček si hlídá vodní plochu o velikosti 0,9 až 1,7 m2.
-
   Hlas kuňky žlutobřiché si můžete poslechnout zde - Hlas pro tento den, nebo zde - Příroda Info.
 
.
.
Larvální vývoj, pohlavní dospělost, věk:
.
Vajíčka jsou středně hnědá na vrchním pólu a spodní pól je světle hnědý. Průměr samotného  vajíčka je 1,5-2 mm a rosolovitý obal je kruhového tvaru o průměru 5-8 mm. K vývoji vajíčka je potřeba teplota mezi 12-31 °C.V závislosti na teplotě vody je embryonální vývoj dokončen do 2-3 týdnů. Larvy jsou od vykulení velké 7-9 mm a vyvíjí se až do 55 mm. Po té pulec po 41-67 dnech metamorfuje v žabku o velikosti 12-16 mm. Ve střední Evropě můžeme čerstvě metamorfované jedince nalézt od poloviny června až do října. Některé larvy se však nestačí vyvinout včas a vlivem mrazu uhynou. Pohlavně dospělé mohou být kuňky žlutobřiché někdy již po prvním přezimování, většinou však až po druhém přezimování. V zajetí se mohou kuňky dožít až 27 let, v přírodě to zřejmě bude běžně maximálně do 10 let.
 
.
 

 
Ohrožení a ochrana:
.
Kuňka žlutobřichá vyžaduje v krajině dostatek různých narušení (disturbancí). Ať už vznikajících přirozeně, nebo činností člověka. Kuňka potřebuje přítomnost obnaženého půdního povrchu a drobné tůně – kaluže. Velkým problémem tak pro ni je absence péče o krajinu (zejména absence pastvy), zarůstání ploch vegetací a zarovnávání (úprava) veškerých přirozeně vzniklých narušení – typicky zarovnávání vyjetých kolejí na polích, loukách a v lesích. Na rozdíl od jiných druhů obojživelníků, není pro kuňku žlutobřichou zajímavý biotop rybníků, ale právě drobné vodní plochy ve spojení s narušovaných, obnažovaným půdním povrchem.
Protože se často tento druh vyskytuje v těžebních prostorech (typicky kaolínky), je pro ni rizikové i kompletní zavážení a nevhodně provedená rekultivace prostoru.
Bohužel současný způsob „péče“ o krajinu není pro kuňku žlutobřichou příliš příznivý. Protože se často tento druh vyskytuje ve vojenských a těžebních prostorech (nejčastěji kaolínky, pískovny), je pro ni rizikové i kompletní zavážení a nevhodně provedené rekultivace prostoru. Také absence péče o opuštěné těžební a vojenské prostory je pro ni zásadní a nemělo by k ní docházet. V lesích je pouze tam, kde je dostatek nezpevněných lesních cest s výskytem kaluží.
Vhodná péče o biotopy kuňky žlutobřiché patří mezi základy její ochrany (tak jako u jiných druhů obojživelníků). V oblastech jejího výskytu je nutné průběžně provádět zásahy, směřující ke vzniku obnaženého půdního povrchu. K tomuto účelu je velmi vhodná krátkodobá a maloplošná intenzivní pastva. Tu však mohou velmi dobře nahradit pojezdy vojenské nebo off-roadové techniky, pokud se však jezdí mimo hlavní období jejího rozmnožování, nebo se v době rozmnožování jezdí jen v menším rozsahu. Pokud tyto možnosti nejsou, je potřebné provádět občasné obnažování půdy např. za pomoci bagru nebo buldozeru. Při rekultivacích bývalých těžebních prostor je nutné vždy část vytěženého prostoru nezavážet a naopak zde nadále provádět nějakou formu péče. Bývalé těžební a zejména vojenské prostory jsou velmi vhodné pro netradiční formu „péče“ za pomoci těžké techniky – ve většině vojenských prostorů toto dlouhodobě probíhalo.
Podpořit můžeme kuňku žlutobřichou ale i dalšími opatřeními, jen je potřebné změnit náhled na narušení krajiny. Nelpět na urovnaných a esteticky dokonalých tvarech, ale naopak ponechávat vyjeté koleje na cestách, polích i v porostech, ponechávat občas nějaký ten vývrat a nesnažit se za každou cenu všechny nezpevněné cesty nahrazovat zpevněnými. Nezavrhovat předem jízdy terénní techniky po krajině jako něco co je vždy pro přírodu škodlivé.
 
Vodní plochy pro kuňku žlutobřichou:
Vhodné parametry nově budovaných tůní pro rozmnožování kuňky žlutobřiché jsou: velikost od několika dm2 do 100 m2 (optimálně do 30 m2) s maximální hloubkou do 80 cm a průměrnou hloubkou do 40 cm, alespoň na polovině plochy tůně by měly být mělčiny do 30 cm hloubky. Tůně by měly být vždy neprůtočné. Uložení zeminy z výkopu v okolí tůně je i žádoucí, protože často může zeminou dojít k překrytí drnu u tůně a vytvoření navazujícího obnaženého povrchu bez vegetace.
Místo pro tůně, které mají sloužit k rozmnožování kuněk žlutobřichých, by nemělo být zcela zastíněné dřevinami. Naopak zcela osluněné plochy pro tento druh nejsou významněji důležité. Vhodné je vždy na lokalitě budovat více tůní rozdílných parametrů, s rozdílnou mírou oslunění a jen s mírnou převahou zcela osluněných tůní. Tůně nesmí být využívány k chovu ryb ani do nich ryby nesmějí být nasazovány. V případě nežádoucího výskytu ryb v tůni je nutné zajistit jejich odlov všemi dostupnými prostředky, včetně odčerpání vody z tůně.
 
Podrobněji o vhodné péči o biotopy našich obojživelníků najdete v sekcích Ochrana obojživelníků, Ohrožení obojživelníků, Biotopy obojživelníků a Jak pomoci obojživelníkům.
 
                                        Jízdy terénních vozidel nejsou vždy pro obojživelníky škodlivé - naopak, pokud se jezdí ve vhodnou dobu a po vhodných plochách, např. kuňce žlutobřiché tato aktivita výrazně prospívá. Foto Jaromír Maštera
.
Kategorie ohrožení a ochrany:
.
ČR:  dle Červeného seznamu 2003 = kriticky ohrožený druh (alpské populace) a zranitelný druh (karpatské populace);
       reálné ohrožení 2014 = kriticky ohrožený druh (alpské populace) a ohrožený druh (karpatské populace);
       zákonná ochrana (Vyhláška 395/1992 Sb.) = silně ohrožený druh
EU:  druh příloh II a IV (sm. 92/43/EHS) = vyžadující přísnou ochranu a vyhlášení území zvláštní ochrany (Natura 2000)

 


 
Další fotografie kuňky žlutobřiché:
.
.
.
.
Videa (Youtube):
.
           
..
.
      
.

Poznámka:

Texty na této stránce projdou ještě jazykovou úpravou a budou dále doplňovány. Finální podoba stránky bude k dispozici 1.1.2018.
 
 

 
Hlavní použité zdroje:
...
AOPK ČR: Nálezová databáze ochrany přírody [online databáze]. publ. 2012 [cit. 2013-08-01], dostupné na: <http://portal.nature.cz>

Arnold E. N. & Ovenden D. (2003): Reptiles and amphibians of Europe. – Princeton field guides, Princeton & Oxford.

Maštera J., Zavadil V. & Dvořák J. (2015): Vajíčka a larvy obojživelníků České republiky.- Academia, Praha.

Nöllert A. & Nöllert C. (1992): Die Amphibien Europas. Bestimmung, Gefährdung, Schutz. – Kosmos Naturführer, Franckh-Kosmos Verlags, Stuttgart.

University of California: AmphibiaWeb [online], publ. 2000-2013 [cit. 2013-08-01], dostupné na: <http://amphibiaweb.org>

Zavadil V., Sádlo J. & Vojar J. [eds.] (2011): Biotopy našich obojživelníků a jejich management. – Metodika AOPK ČR, Praha.

 


 
Podobné stránky:
.
 
 
Překlady a úpravy textů (Popis až Larvální vývoj): Aneta Mašterová
 

|  nahoru na stránku  |



Obojživelníci České republiky

obojživelníci     ochrana obojživelníků     amphibia     amphibien     management     žáby     obojživelníků     obojživelníky     čolci     mlok     ropucha     kuňka     čolek     rosnička     skokan     blatnice     tůně     tůň     mokřad     amphibians   obojživelníci     ochrana obojživelníků     amphibia     amphibien     management     žáby     obojživelníků     obojživelníky     čolci     mlok     ropucha     kuňka     čolek     rosnička     skokan     blatnice     tůně     tůň     mokřad     amphibians    obojživelníci     ochrana obojživelníků     amphibia     amphibien     management     žáby     obojživelníků     obojživelníky     čolci     mlok     ropucha     kuňka     čolek     rosnička     skokan     blatnice     tůně     tůň     mokřad     amphibians

 

TOPlist