ropucha krátkonohá
.
Epidalea calamita
.
synonymum: Bufo calamita
.
Natterjack Toad, 
Kreuzkröte, 
Crapaud calamite, 
Ropucha krátkonohá (bachratá),
Ropucha paskówka, 
Kamyšovaja žaba
Popis dospělců:
.
Samci jsou v dospělosti velcí mezi 40 a 70 mm, samice mezi 50 a 80 mm. V jihozápadní části areálu výskytu tohoto druhu mohou výjimečně dospělci dosahovat velikosti až 90 mm. Hlava je široká, parotidní žlázy jsou relativně malé, trojúhelníkovitého tvaru a jsou při pohledu shora vzájemně rovnoběžné. Oční duhovka je obvykle citronově žlutá až nazelenalá. Ušní bubínek je vidět pouze u některých jedinců. Její nohy jsou velmi krátké v porovnání s ostatními druhy ropuch – díky tomu tato ropucha neskáče, ale běhá.
Na svrchní straně těla ropuchy často převažuje hnědá, šedá, nažloutlá či nazalenalá barva. Tyto podkladové barvy jsou posety tmavými skvrnami, které jsou občas tak výrazné jako u ropuchy zelené a může tedy i r. krátkonohá mít „maskáčový“ vzor. Ropucha krátkonohá má charakteristický jasně žlutý (citronově žlutý či žlutozelený) pruh, který vede od špičky čenichu středovou linií zad až ke kloace. Někteří jedinci tento pruh mají jen slabě vyvinut nebo jim dokonce úplně chybí. Povrch kůže je hrubý a vrásčitý. Bradavičky na kůži má ropucha někdy zbarveny kaštanově či načervenale. Spodní strana jejího těla je obvykle špinavě bílá až světle šedá a bývá poseta tmavými skvrnami.
• Popis snůšek a larev níže v sekci Rozmnožování •
.
Pohlavní rozdíly:
.
Samec je menší než samice, ne však tak výrazně jako v případě ropuchy obecné. Samci na rozdíl od samic mají na hrdle nepárový vnější rezonační vak (měchýř). Hrdlo samců má často modravý nebo fialový nádech, samice ho mají špinavě bílé. U samců jsou přední končetiny mohutnější se ztluštělými palci.
.
.
Sezónní rozdíly:
.
Samcům se v období rozmnožování vytvářejí tmavé pářicí mozoly na prvních třech prstech předních končetin, nejvýrazněji na palcích.
.
.
Možnosti záměny:
.
ropucha zelená (Bufotes viridis) – zbarvení ropuchy zelené je často typicky „maskáčové“ - tmavě zelené skvrny na světlém podkladě, bez středového hřbetního proužku. Parotidní žlázy má umístěny při pohledu sohra navzájem rovnoběžně a jsou poměrně velké. Má delší zadní končetiny, takže dokáže skákat, neběhá. Výrazně jiný hlasový projev samců.
ropucha obecná (Bufo bufo) – zbarvení těla je většinou jednobarevné, hnědé až načervenalé, bez středového hřbetního proužku. Parotidní žlázy nemá umístěny při pohledu sohra navzájem rovnoběžně, ale rozevírají se, a jsou také poměrně velké. Má delší zadní končetiny, takže dokáže skákat, neběhá. Výrazně jiný hlasový projev samců.
Rozšíření ve světě:
.
Země výskytu: Bělorusko, Belgie, Česká republika, Dánsko, Estonsko, Francie, Irsko, Litva, Lotyšsko, Lucembursko, Německo, Nizozemsko, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Ruská federace, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Ukrajina, Velká Británie.
Zdroj: AmphibiaWeb
Rozšíření v České republice:
.
Ropucha krátkonohá se u nás vyskytuje ve výškovém rozmezí od 145 do 570 m n.m. Územím ČR prochází jihovýchodní hranice areálu výskytu. Souvisle se tento druh vyskytuje pouze v západních Čechách (Karlovarsko), v ostatních oblastech republiky je její výskyt pouze ostrůvkovitý. Většina ze stávajících lokalit je již zcela izolovaných a jednotlivé populace spolu nekomunikují. V současné době jsou životaschopné populace snad již pouze na Karlovarsku, Třeboňsku, KrálovéHradecku, Českolipsku, Rakovnicku a Broumovsku, a to vesměs vždy pouze na pár lokalitách. Jedná se o nejohroženější žábu v ČR, s reálným rizikem vyhynutí.
Zdroj: AOPK ČR. Nálezová databáze ochrany přírody (citace viz níže).
Obývané biotopy (prostředí):
.
Tento druh se vyskytuje od nížin až do výšky 1950 m n.m. Ropucha krátkonohá osidluje především otevřená, suchá a slunná stanoviště, výrazně lesnatá krajina jí nevyhovuje. Dává přednost oblastem s lehkou písčitou půdou. Tato ropucha vyžaduje přítomnost narušovaných ploch bez vegetace, které nejčastěji nachází v pískovnách, na vřesovištích, slaniskách, štěrkovnách, kaolínových lomech, ve vojenských prostorech, a v zahraničí často i v dunách podél pobřeží. V těchto stanovištích se často ukrývají v různých skalních skulinách či pod různými předměty, které tu zůstaly po těžbě (trámy, prkna, panely, kolejnice, kameny atd.). V případě, že tyto stanoviště začnou výrazně zarůstat a zvyšuje se tak míra zastínění, vede to k migraci populace na jiné nezarostlé lokality. Obdobně jakouvedené narušované plochy mohou být pro ropuchy vhodná i pole s širokořádkovými plodinami, v ČR se dříve početně ropucha krátkonohá vyskytovala (i rozmnožovala) na zeleninových polích (řepa aj.) a chmelnicích (Maštera et al. 2015).
Zimoviště ropuch je většinou v těsné blízkosti od místa, kde se rozmnožují. Tato ropucha se ve vodě vyskytuje jen v období kladení vajíček, jinak žije v podstatě po celý rok v suchozemských, otevřených a nezarostlých biotopech.
Ropuchy krátkonohé upřednostňují pro rozmnožování malé a mělké tůně a kaluže bez vegetace nebo jen s malým množstvím vodní vegetace, často jde o dočasné tůně. V těchto vodách je totiž minimum predátorů a tak se zvyšuje šance na přežití vajíček a larev. Výjimečně se ropuchy kráítkonohé rozmnožovují ve větších tůních a tam se pak pulci pohybují v mělkých okrajích tůní. Pulci (larvy) se vyznačují tím, že dobře snášejí i velmi nízký obsah kyslíku ve vodě a nevadí jim ani vyšší obsah soli. Je prokázáno, že pulci tolerují krátce i teploty kolem 40°C. V mělkých a teplých tůních se mohou pulci ropuch shromažďovat i ve vysokých počtech, ale jinak jsou spíše osamělí – v kalužích si často hloubí typické jamky.
V kaolínových lomech nacházejí ropuchy krátkonohé vhodné biotopy jako pro rozmnožování, tak i pro život mimo období rozmnožování. V popředí je vidět optimální biotop, který je téměř bez vegetace. V pozadí je několik let opuštěná plocha lomu, která již poměrně výrazně zarůstá vegetací a přestává tak být pro ropuchu krátkonohou vhodná. Foto Aneta Mašterová
.
.
Roční a denní aktivita:
.
Ve značné míře je to noční druh. Někdy můžeme ropuchu spatřit mimo úkryt i během dne. Často si hloubí mělké nory v lehké půdě a k tomu využívá velmi dobře přední a občas i zadní končetiny. V období velkého sucha se snaží zadržet co nejvíce vlhkosti tím, že jsou schované v úkrytu většinou po menších skupinkách, a tisknou se k sobě. Ropuchy krátkonohé zimují zahrabané v půdě od září až října do března až května.
Ropucha krátkonohá kvůli krátkým končetinám běhá jako myš, namísto lezení či poskakování (ropuchy obecná i zelená neběhají, ale pouze lezou či skáčou). Také dokáže velmi dobře lézt na strmé svahy a zdolávat jiný těžký terén.
Vzhledem k tomu, že je často tato ropucha nucena vyhledávat v krajině vhodné obnažené a zatopené plochy, musí se v průběhu roku pohybovat v širokém rozsahu. Prokázané jsou migrace jedinců až do vzdálenosti 5 km.
.
.
.
Často loví na otevřených plochách, kdy se někteří jedinci mohou vzdalovat až 2,5 km od svého teritoria. Její potravou jsou z 29 % mravenci, z 27 % brouci, 9-11% pavouci a z 3 % ostatní bezobratlí. Zbytek tvoří různý organický a anorganický materiál.
Pulci se často živí odumřelou organickou hmotou, mikroskopickými řasami, a různými částmi vyšších rostlin. Velmi častý je u nich kanibalismus. Jejich střeva často obsahují i vysoký podíl písku, což je způsobeno proséváním substrátu ve vodách chudých na živiny.
.
.
Nepřátelé (predátoři):
.
Mezi nepřátele ropuch krátkonohých na prvním místě patří především ptáci – zejména vrabci, puštík obecný, racci a čápi. Pulce nejčastěji konzumují divoké kachny, ještěrky živorodé, užovky, vodní štírci, larvy potápníků a vážek.
.
.
Obranné chování:
.
V případě, že se k ropuše přiblíží had či jiný predátor, zaujme tato žába výstražnou polohu. Výrazně se nafoukne, skloní hlavu a napne zadní končetiny. Snaží se tak vypadat vetší než je, a predátora se tím tak pokouší odradit. V případě, že už se predátor ropuchy dotýká, začne žába na obranu vypouštět bělavý, intenzivně páchnoucí kožní sekret, který obsahuje různé toxiny (nejznámější jsou Bufotalin, Bufotoxin, Bufotetin). Podobné toxiny jsou přítomny také ve snůškách a larvách ropuch.
Pokud vezmeme ropuchu do dlaní, většinou nás pomočí, je to další z obraných reflexů tohoto druhu. Ale přesto, že má tato žába více obraných strategií je stejně nakonec donucena k co nejrychlejšímu uniku, při kterém může vydávat pisklavé zvuky.
.
Rozmnožování:
.
Období rozmnožování je u této ropuchy delší než u ostatních evropských druhů. Ve střední Evropě trvá od dubna až do září. Mohou se rozmnožovat až třikrát za sezonu. Proces rozmnožování se obvykle spouští vydatnými dešti. Většina samců přitahuje samice svým výrazným svolávacím hlasem z mělkých vodních ploch. Jakmile se k nim samice přiblíží, zaujmou polohu amplexu za předními kočetinami (tzv. amplexus axilární). Samice se u nádrží vhodných pro reprodukci zdržují jen velmi krátce.
.
-
Pár klade na dno tůně párový rosolovitý řetězec (šňůru) vajíček 1-2 m dlouhý a široký 4-6 mm. Šňůra obsahuje 2800-4000 černých vajíček, které jsou uspořádány v jedné nebo ve dvou řadách. Průměr vajíčka je 1-1,7 mm. V závislosti na teplotě vody je embryonální vývoj dokončen za 2-14 dnů.
.
Popis snůšek (Maštera et al. 2015)* :
.
Tenké provazce (šňůry) vajíček maximálně 2 m dlouhé a 4–6 mm široké (Nöllert & Nöllert 1992), obvykle však kratší. Vajíčka jsou uložena v rosolovitém provazci v 1-2 pravidelných řadách.
Provazec vajíček je obvykle uložený volně na dně, někdy bývá částečně napnut mezi rostlinami či předměty ve vodním tělese.
Vajíčka jsou černá až černohnědá, s různě velkou, bělavou skvrnou na spodním pólu. V dalším vývoji jsou pak vajíčka jednobarevná, černá až černohnědá. Rosolovité obaly vajíček jsou měkké a řídké.
Průměr vajíčka 1–1,7 mm. Počet vajíček ve snůšce do 4 000 ks (Nöllert & Nöllert 1992).
Možnost záměny:
- se snůškami ropuchy obecné a zelené; od ropuchy obecné je obvykle možné rozlišení podle jiného biotopu, odlišného uložení snůšky ve vodním tělese (ropucha obecná mívá provazce hustě propletené mezi vegetací a větvemi) a pozdější doby kladení
- u ropuchy zelené je snůška obvykle delší než 2 m a vajíčka jsou v provazci v jedné až třech řadách
Období výskytu: obvykle od května do července, méně často i v dubnu a srpnu; časté je kladení snůšek ve více vlnách během sezóny v závislosti na srážkách
.
.
Hlasové projevy:
.
Ropucha krátkonohá se ozývá hlasitým kovovým „arr…ARR…arr“, nebo „krrr...krrr...krrr“. Často je tento hlas přirovnáván k velikonoční řehtačce. Samci sedí se vzpřímeným tělem na dně mělké tůně nebo v mělkých částech podél břehů nádrže a sborově se ozývají. Jednotlivě se samci ozývají i během dne, je to ale méně časté. Sbory ropuch krátkonohých dosahují největší intenzity ve večerních a nočních hodinách. Volání je poměrně hlasité a bývá slyšet až do 2 km od místa výskytu.
-
Hlas ropuchy krátkonohé si můžete poslechnout zde: 
.
.
Larvální vývoj, pohlavní dospělost, věk:
.
Po vykulení z vajíčka jsou pulci velcí 6-8 mm. Proměna v malou žabku je dokončena po 3-12 týdnech. Larvy mohou v kalu tůně přežít při nedostatku srážek měsíc i víc. Pulci často tvoří shluky, aby zadržely vodu ve vysychající kaluži a také si často hloubí ve dně individuální jamky. Mladí jedinci čerstvě po metamorfóze jsou velcí cca 1 cm. Většina zvířat na severu areálu dospívá ve třetím roce života při velikosti 5-6 cm, ale na jihu areálu dospívají obvykle již ve druhém roce života. V přírodě se mohou ropuchy krátkonohé dožívat věku 17 let a v zajetí i déle.
.
.
Popis larev - pulců (Maštera et al. 2015)** :
.
Malí tmaví pulci s dýchacím otvorem na levém boku trupu, s ploutevními lemy velmi nízkými a bez mřížkovité struktury.
Horní ploutevní lem zasahuje jen minimálně na trup (nasazen je v koncové části trupu) a je tedy vyvinut spíše jen na ocase.
Konec ocasu je zaokrouhlený.
Při pohledu shora mají oči umístěny nápadně blíže ke středu trupu a neprůhledný okraj trupu. Tvar trupu je při pohledu shora obvykle oválný až vejčitý.
Při bočním pohledu je „čenich“ výrazně tupý.
Rozestup očí je dvojnásobný oproti rozestupu nozder (Nöllert & Nöllert 1992).
Řitní otvor ústí symetricky uprostřed dolního ploutevního lemu.
Pulci mají jednoduché (jednořádkové) řady retních zoubků. Obústní bradavky (papily) jsou jen po stranách ústního disku, na horním i dolním rtu jsou nápadná široká místa bez bradavek.
Zubní vzorec 2/3. Ústní disk nedosahuje šířky rozestupu očí (často poloviční). Druhá horní řada zoubků uprostřed s výrazným, širokým přerušením. Poměr délky první dolní řady zoubků ku délce přerušení druhé horní řady zoubků (DŘZ 1/ přerušení HŘZ 2) je menší než 4. Třetí dolní řada zoubků mívá uprostřed úzké přerušení (Nöllert & Nöllert 1992).
Zbarvení trupu obvykle černohnědé, břicho šedé. Na hrdle mají pulci nápadnou bílou či bělavou skvrnu (v některých populacích zřetelná až u pulců starších vývojových stádií). Ploutevní lemy obvykle průhledné, horní ploutevní lem obvykle jemně tmavě skvrnitý. Na trupu je časté bronzové vlnkovité skvrnění („vlnkování“).
Starší pulci (těsně před zahájením metamorfózy – stádia 37–39 dle Gosner 1960) mají již na hřbetě nápadnější světlý proužek.
Celková délka těla je do 30 mm.
Pulci ropuchy krátkonohé si ve dně periodických kaluží a tůní často hloubí jamky, které bývají patrné i po vyschnutí tůně. Pokud jsou tůně hlubší a trvalejší, zdržují se pulci v menších hejnech na mělčinách.
Možnost záměny:
- s pulcem ropuchy obecné, který se však vyskytuje v odlišných biotopech, má při bočním pohledu méně tupý „čenich“, relativně větší ústní disk v poměru k trupu, nemá bronzové „vlnkování“ na trupu ani bílou skvrnu na hrdle, pulec ropuchy obecné má jen minimálně skvrnitý nebo neskvrnitý horní ploutevní lem a shlukuje se do typických hejn ve volném vodním sloupci
- teoreticky tvarem těla i s pulcem ropuchy zelené, který však není černý, ale šedozelený (často mramorovaný), má bělavé břicho a často je nápadně větší
Období výskytu: obvykle od května do srpna, méně často i v dubnu a září, výjimečně i v říjnu
* Popis vajíček a snůšek platí převážně pro snůšky čerstvé, krátce po nakladení. Tuto fázi vývinu lze vymezit zjednodušeně obdobím od jejich nakladení po úplné rozrýhování vajíčka (dokud je vajíčko ještě kulovitého tvaru a není zřetelný zárodek).
.
** Popis larev platí převážně pro vybraná vývojová stádia, v nichž jsou larvy obojživelníků dobře určitelné. Zjednodušeně lze u žab larvální stádia vymezit takto: od pulců s dobře patrnými základy zadních končetin až po pulce s dobře vyvinutými zadními končetinami (všemi prsty) a stále ještě bez plně vyvinutých a navenek viditelných předních končetin.
Ohrožení a ochrana:
.
Ropucha krátkonohá je v naší krajině výrazně ohrožena. Je typickým pionýrským druhem, osidlujícím biotopy v raných fázích vývoje (sukcese), nebo biotopy pravidelně a často nějak narušované. V naší krajině tedy může dlouhodobě přežívat pouze tam, kde se často vyskytuje obnažená půda a k tomu nějaké menší a krátkodobější vodní plochy (tůně či kaluže). To je v současné době u nás splněno pouze v některých aktivních nebo krátkodobě opuštěných těžebních či vonejských prostorech, ale také na některých polích, na kterých se pěstují širokořádkové plodiny a zároveň se zde nepoužívá velké množství pesticidů a hnojiv.
Problémem pro ropuchu krátkonohou je absence péče o krajinu (zejména absence pastvy), zarůstání ploch vegetací a zarovnávání (úprava) veškerých přirozeně vzniklých narušení – typicky zarovnávání různých vyjetých kolejí. Problematické je samozřejmě nadměrné odvodňování polí – pokud se zde alespoň občas nevyskytne nějaká vodní plocha, ropuchy zde nemohou přežívat.
Na rozdíl od řady jiných druhů obojživelníků, nejsou pro tuto ropuchu vůbec zajímavé rybníky, ale jen a pouze drobné vodní plochy ve spojení s narušovaných, obnažovaným půdním povrchem.
Protože se často tento druh vyskytuje ve vojenských a těžebních prostorech (nejčastěji kaolínky, pískovny), je pro ni rizikové i kompletní zavážení a nevhodně provedené rekultivace prostoru. Také absence péče o opuštěné těžební a vojenské prostory je pro ni zásadní a nemělo by k ní docházet.
Dobré podmínky nachází tato ropucha pouze v územích, kde stále probíhá narušování a obnažování půdy – jde vesměs o funkční těžební prostory a stále nějakým způsobem využívané vojenské výcvikové prostory.
Tak jako u jiných druhů obojživelníků je vhodná péče o biotopy ropuchy krátkonohé základem její ochrany. V oblastech jejího výskytu je nutné průběžně provádět zásahy, směřující ke vzniku obnaženého půdního povrchu. A alespoň na některých polích v Čechách hospodařit extenzivněji s podporou širokořádkových plodin (řepa, chmel, ale i kukuřice). Ke vzniku obnaženého půdního povrchu je velmi vhodná krátkodobá a maloplošná intenzivní pastva. Tu však mohou velmi dobře nahradit pojezdy vojenské nebo off-roadové techniky, pokud se však jezdí mimo hlavní období jejího rozmnožování, nebo se v době rozmnožování jezdí jen v menším rozsahu. Pokud tyto možnosti nejsou, je potřebné provádět občasné obnažování půdy např. za pomoci bagru nebo buldozeru. Při rekultivacích bývalých těžebních prostor je nutné vždy část vytěženého prostoru nezavážet a naopak zde nadále provádět nějakou formu péče. Bývalé těžební a zejména vojenské prostory jsou velmi vhodné pro netradiční formu „péče“ za pomoci těžké techniky – ve většině vojenských prostorů toto dlouhodobě probíhalo.
Podpořit můžeme ropuchu krátkonohou ale i dalšími opatřeními, jen je potřebné změnit náhled na narušení krajiny. Nelpět na urovnaných a esteticky dokonalých tvarech, ale naopak alespoň krátkonodě ponechávat vyjeté koleje na cestách a polích. Nezavrhovat předem jízdy terénní techniky po krajině jako něco, co je vždy pro přírodu škodlivé.
► Podrobněji o vhodné péči o biotopy našich obojživelníků najdete v sekcích Ochrana obojživelníků, Ohrožení obojživelníků, Biotopy obojživelníků a Jak pomoci obojživelníkům.
Ohledně opuštěných pískoven platí, že pokud tam chceme udržet ropuchu krátkonohou (a nejen ji), nesmíme je nikdy celé zavézt a musíme zde provádět neustálou péči. Maloplošné narušení nebo stržení drnu, se vznikem drobných kaluží, je velmi potřebné. Stržení drnu dosáhneme např. bagrem, ale třeba i pojezdy offroadu či intenzivní pastvou. Foto Aneta Mašterová
.
Kategorie ohrožení a ochrany:
.
ČR: dle Červeného seznamu 2017 = kriticky ohrožený druh; dle Červeného seznamu 2003 = ohrožený druh;
současné ohrožení 2018 = druh ohrožený vyhynutím; zákonná ochrana (Vyhl. 395/1992 Sb.) = kriticky ohrožený druh
EU: druh přílohy IV (sm. 92/43/EHS) = vyžadující přísnou ochranu
Další fotografie ropuchy krátkonohé:
.
.
- na AmphibiaWebu
.
.
Videa (Youtube):
.
..
Hlavní použité zdroje:
...
AOPK ČR: Nálezová databáze ochrany přírody [online databáze]. publ. 2012 [cit. 2014-06-30], dostupné na: <http://portal.nature.cz>
Arnold E. N. & Ovenden D. (2003): Reptiles and amphibians of Europe. – Princeton field guides, Princeton & Oxford.
Maštera J., Zavadil V. & Dvořák J. (2015): Vajíčka a larvy obojživelníků České republiky.- Academia, Praha.
Nöllert A. & Nöllert C. (1992): Die Amphibien Europas. Bestimmung, Gefährdung, Schutz. – Kosmos Naturführer, Franckh-Kosmos Verlags, Stuttgart.
University of California: AmphibiaWeb [online], publ. 2000-2014 [cit. 2014-06-30], dostupné na: <http://amphibiaweb.org>
Zavadil V., Sádlo J. & Vojar J. [eds.] (2011): Biotopy našich obojživelníků a jejich management. – Metodika AOPK ČR, Praha.
Podobné stránky:
.
Překlady a úpravy textů (Popis až Larvální vývoj): Aneta Mašterová
zpět na Obojživelníci ČR
obojživelníci ochrana obojživelníků amphibia amphibien management žáby obojživelníků obojživelníky čolci mlok ropucha kuňka čolek rosnička skokan blatnice tůně tůň mokřad amphibians obojživelníci ochrana obojživelníků amphibia amphibien management žáby obojživelníků obojživelníky čolci mlok ropucha kuňka čolek rosnička skokan blatnice tůně tůň mokřad amphibians obojživelníci ochrana obojživelníků amphibia amphibien management žáby obojživelníků obojživelníky čolci mlok ropucha kuňka čolek rosnička skokan blatnice tůně tůň mokřad amphibians