skokan krátkonohý
= skokan menší (synonymum)
.
Pelophylax lessonae
.
synonymum: Rana lessonae
.
Pool Frog, 
Kleiner Wasserfrosch, 
Petite grenouille verte, 
Skokan krátkonohý,
Žaba jeziorkowa, 
Prudovaja ljaguška
Popis dospělců:
.
Samci tohoto skokana jsou obvykle velcí 45-55 mm, výjimečně až 70 mm. Samice dosahují velikosti 55-65 mm, výjimečně až 80 mm. Čenich je zašpičatělý a oční zornice horizontálního tvaru. Patní mozol je velký (vysoký) a většinou pravidelně půlkruhový. Hřbetní žlázy začínají nad předními končetinami za bubínkem.
Stejně jako u ostatních zelených skokanů jsou i tito vybaveni dobře pro život ve vodě svým „trojúhelníkovitým“ tvarem těla (při pohledu shora) a velkými plovacími blánami.
Základní barva skokana krátkonohého je zelená. Většina jedinců je v různých odstínech zelené, ale často se vyskytují i jedinci v různých odstínech hnědé. Na hřbetě bývají obvykle přítomny tmavé tečky, které mají tendenci u samců být hnědé a u samic černé. Někdy se vyskytují i nepravidelné pruhy na bocích. Občas je přítomen méně výrazný žlutozelený podélný hřbetní proužek. Zejména mladší jedinci bývají často celkově na hřbetu „pruhovaní“ – mají zde několik různě barevných podélných pruhů. Oblast třísel je často zrnitá, oranžová nebo žlutá. Břicho je nejčastěji čistě bílé, často s rozptýlenými šedými tečkami, někteří jedinci však mohou mít i více skvrnité břicho. Párové rezonanční měchýřky (vaky) u samců mají obvykle čistě bílou barvu.
Celkově jsou skokani krátkonozí poměrně barevně variabilní.
• Popis snůšek a larev níže v sekci Rozmnožování •
.
Foto: Jaromír Maštera Obr: z knihy Nečas, Modrý & Zavadil (1997): Czech recent and fossil Amphibians and Reptiles
.
.
Pohlavní rozdíly:
.
Samci mají párové bílé vokální vaky (rezonátory) a ztluštělé palce na předních končetinách. Samice jsou větší než samci a mají slabší přední končetiny.
.
.
Sezónní rozdíly:
.
V době rozmnožování má většina samců poměrně nápadně žlutou nebo žlutozelenou barvu (nejvíc na hlavě) se zlatýma očima a mají výrazné tmavé pářící mozoly na palcích předních končetin. Mimo období rozmnožování mají samci své původní zbarvení, pouze svatební šat mají výrazně jasnější. Samice si v době rozmnožování zachovávají svou původní barvu.
.
.
Možnosti záměny:
.
Všechny tři naše druhy zelených neboli vodních druhů skokanů vytvářejí na mnoha lokalitách smíšené populace. Ve zbarvení jsou velmi variabilní. Protože je skokan zelený stále víceméně druhem ve stádiu vzniku, je dost často obtížné určitě některé jedince. Často se může stát, že druh zelené skokana určíme, avšak přesné určení nám může potvrdit jedině genetický test. U tzv. zelených skokanů se musíme smířit s tím, že řadu jedinců se nám nepodaří určit do druhu. Základní rozlišení našich druhů je:
.
Skokan skřehotavý – nápadně velcí jedinci (největší žába ČR – často přes 10 cm); patní mozoly na zadních nohách jsou velmi nízké až téměř ploché; má výrazný nápadný hlas (brekekeke); zbarvení hřbetu je často tmavší s výraznými velkými černými okrouhlými skvrnami, často má výrazně tmavě skvrnité břicho, velmi často má přítomný výrazný světlý hřbetní pruh; má poměrně dlouhé zadní končetiny, v ohnutém stavu se patami překrývají
Skokan krátkonohý – malí jedinci (obvykle do 7 cm); patní mozoly na zadních nohách jsou vysoké, obvykle pravidelně půlkruhové; hlas je tišší, jde o nápadné souvislé „cvrčení“; zbarvení hřbetu je většinou zelené nebo hnědozelené s malými černými tečkami, často má jen minimálně skvrnité břicho, občas má přítomný méně výrazný hřbetní proužek; má poměrně krátké zadní končetiny, v ohnutém stavu se patami nedotýkají
Skokan zelený – středně velcí jedinci, často větší než 7 cm; patní mozoly na zadních nohách jsou vyšší, avšak nepravidelné, vychýlené na jednu stranu; hlas je něco mezi skřehotáním a „cvrčením“; zbarvení hřbetu je většinou zelené s tmavými skvrnami, má obvykle skvrnité břicho, téměř vždy má přítomný výrazný svítivý světlý hřbetní proužek; má „středně“ dlouhé zadní končetiny, v ohnutém stavu se většinou patami dotýkají
Rozšíření ve světě:
.
Země výskytu: Bělorusko, Belgie, Bosna a Hercegovina, Černá Hora, Česká republika, Dánsko, Estonsko, Francie, Chorvatsko, Itálie, Kazachstán, Lotyšsko, Lichtenštejnsko, Litva, Lucembursko, Maďarsko, Moldavsko, Německo, Nizozemí, Norsko, Polsko, Rakousko, Rumunsko, Rusko, Slovensko, Slovinsko, Srbsko, Švédsko, Švýcarsko, Ukrajina. Introdukovaný: Alžírsko, Izael, Španělsko, Turecko, Velká Británie.
Zdroj: AmphibiaWeb
.
.
Rozšíření v České republice:
.
V České republice má skokan krátkonohý souvislé rozšíření jen v některých oblastech. Zejména jde o Českomoravskou vrchovinu a východní část jižních Čech (hlavně Třeboňsko), dále pak Karlovarsko, jihovýchodní a severovýchodní Morava. Jinde v republice je jeho výskyt ostrůvkovitý, někde jde jen o jednotlivé lokality.
Většina lokalit tohoto skokana v ČR se nachází ve středních nadmořských výškách nad 400 m. Jeho výskyt je doložen v rozmezí nadmořských výšek 150-735 m. Obecně u nás platí, že ve vyšších nadmořských výškách tvoří skokan krátkonohý hlavní podíl ve smíšených populacích vodních skokanů, v nižších polohách je jeho podíl naopak minimální. Ve výškách nad cca 600 m n.m. se vyskytují velmi často úplně čisté populace tohoto skokana.
Zdroj: AOPK ČR. Nálezová databáze ochrany přírody (citace viz níže).
Obývané biotopy (prostředí):
.
Skokan krátkonohý tráví velkou část roku ve vodě, ale žije několik měsíců i mimo vodu – na různých mokřadech, loukách i v lesích. V ČR se rozmnožuje obvykle ve vodních tělesech s vyšším zastoupením vodní vegetace. Nejvhodnějším biotopem je u nás menší rybník či větší, mělčí tůň s bohatě vyvinutými litorálními porosty a minimálním množstvím rybí obsádky. Kromě rybníků se rozmnožuje v různých tůních, zejména na loukách, lučních ladech a v lesích, dále v kaolínkách, lomech, pískovnách a na výsypkách, v zahradních jezírkách a také v zarostlých a mělčích vodních kanálech a v požárních nádržích (Maštera et al. 2015). Tento skokan dokáže nějakou dobu přežívat i v rybnících s vyšší rybí obsádkou, ale nedokáže se tam rozmnožovat.
Často ho nalezneme jak sedí v těsné blízkosti vody, většinou tam kde chybí vegetace proto, aby na něj dopadalo co nejvíce slunečních paprsků.
Tento skokan přezimuje na souši, v různých hromadách, v zemních norách apod. Larvy obývají prohřáté příbřežní zóny vodního tělesa, obdobně jako pulci jiných druhů žab.
Skokan krátkonohý se vyskytuje v Evropě až do výšky 1500 m nad mořem (Štýrsko, Rakousko). Jeho rozšíření je nejvíce situováno do kopcovitých oblastí.
Rybník s mělkým litorálem s výskytem měkké vegetace a nižší rybí obsádkou je vhodným místem pro rozmnožování skokana krátkonohého. Foto Aneta Mašterová
.
.
Roční a denní aktivita:
.
Mimo období rozmnožování můžeme skokany krátkonohé nalézt i v lesích a na loukách daleko od vody. Jedinci přezimují na souši od září/ října zhruba do března/ dubna. Tento druh je aktivní ve dne i v noci, převážně však v noci. Mladí jedinci velice snadno osidlují nová prostředí. U skokana krátkonohého byla prokázána migrace až 15 km (Zavadil, Sádlo & Vojar 2011), je tedy pravděpodobné že akční rádius má během sezóny v řádu kilometrů. Samci mohou za noc urazit až 400 m.
.
.
.
Složení potravy je podobné jako u skokana zeleného. Konzumují zejména nejrůznější bezobratlé živočichy, ale také např. jiné menší obojživelníky a mladé jedince hlodavců. Mladí jedinci všech „zelených“ skokanů požírají velmi často komáry. Pulci se živí zejména řasami, vyššími rostlinami a odumřelými vodními živočichy.
.
.
Nepřátelé (predátoři):
.
„Zelení“ skokani mají mezi obratlovci řadu predátorů: dravé druhy ryb, želvy, vodní hadi, ptáci i savci. Více než 70 druhů ptáků se živí „zelenými“ skokany, mezi nimi jsou např. volavky, orel křiklavý, čáp černý, čáp bílý a kos.
Mezi savci jsou predátoři zejména liška, vlk, psík mývalovitý, jezevec, kuna, tchoř, vydra a potkan. Pro mnohé z těchto druhů jsou tyto žáby náhodná potrava. Čápy, volavky, orel křiklavý, vodní hadi, skřehotavé skokany mají za potravu i ostatní druhy žab.
.
.
Obranné chování:
.
Při vyrušení „zelení“ skokani unikají do vody, kde se zaryjí do bahna nebo se zapletou mezi vodní rostliny. Při kontaktu vydávají skokani únikové hlasy podobné dětskému pláči, jejich tlama je při tom do široka otevřená. Pasivní obrana je taková, že se nafoukne a ohne špičku čenichu k zemi. Larvy jsou velmi plaché a zběsile unikají před predátorem.
Rozmnožování:
.
Migrace na místo rozmnožování začíná ve střední Evropě v březnu. Páření a kladení vajíček se odehrává od konce dubna, ale zejména pak v květnu a červnu, při teplotách nad 18 °C.
Někteří samci brání svoje území delší dobu prostřednictvím hlasu či agresivního chování. Plocha teritoria jednoho samce je 0,5 až 8 m. Samice se přibližují k volajícím samcům a poté následuje uchopení v axilární oblasti (za předními končetinami). Dvojice je přichycena na nějaký předmět či vegetaci pod vodou a klade takto postupně několik snůšek v příbřežní oblasti. Každá snůška obsahuje několik desítek až několik set vajíček. Samice skokana krátkonohého může za sezonu naklást až 3 000 vajíček. Stejně jako u ostatních obojživelníků závisí počet vajíček na velikosti a kondici samice.
Snůšky skokana krátkonohého.
.
Popis snůšek (Maštera et al. 2015)* :
.
Měkký shluk (chuchvalec) vajíček rozmanité velikosti, od velikosti vlašského ořechu do velikosti pěsti, někdy i větší, vždy nepravidelného tvaru.
Snůšky jsou uloženy ve vodě jednotlivě nebo v seskupeních, většinou v úrovni vodní hladiny nebo nehluboko pod hladinou, vždy jsou uchycené alespoň svou menší částí (okrajem) k různým částem vodní vegetace. Snůšky jsou kladeny obvykle v mělčích částech litorálů. Klade však i v hlubší vodě v případech, kdy se vodní vegetace vyskytuje i v hlubších partiích vodních nádrží.
Vajíčka jsou zprvu zřetelně dvoubarevná, horní polovina je hnědá, spodní obvykle bělavá, krémová, žlutavá až žlutá. V dalším vývoji jsou pak jednobarevná, světle hnědá. Rosolovité obaly vajíček měkké a řídké, a stejný je i charakter celé snůšky. Obaly vajíček jsou často propojené (slité) v jeden celek.
Průměr vajíčka 1–2 mm, s rosolovitým obalem 6–8 mm. Počet vajíček ve snůšce obvykle 50 až 600 (údajně až 1 000 ks – Nöllert & Nöllert 1992) s tím, že častější jsou vyšší počty, ale i malé počty do cca 100 ks nejsou vzácností. Průměr snůšky obvykle 4–12 cm.
Možnost záměny:
- od snůšek skokana skřehotavého a zeleného morfologicky prakticky nerozlišitelné
- menší snůšky „zelených“ skokanů obecně se snůškou rosničky, ta má snůšku do velikosti vlašského ořechu, vajíčka dvoubarevná (světle hnědo-bílá) s výrazně světlou barvou spodní části; snůšky rosničky bývají uchycené často okolo lodyh či stébel vodních rostlin, snůšky „zelených“ skokanů většinou jen některou svou částí
- teoreticky i se snůškami „hnědých“ skokanů, ti však kladou brzo na jaře, rosolovité obaly jejich vajíček jsou tuhé a pevné a vajíčka hnědá se světlou spodní částí
Období výskytu: obvykle od května do června, méně často i v dubnu a červenci
.
.
Hlasové projevy:
.
Hlasem skokana krátkonohého je typické rychlé vysoko znějící „cvrčení“ nebo „drnčení“ – „crrrrrrr…….crrrrrrrr“. Hlas lze např. přirovnat ke zvuku vzdáleného jedoucího traktoru.
Jednotlivý hlas trvá asi 1,5 sekundy. Tento zvuk se opakuje 30-45x za minutu. Samci všech „zelených“ skokanů se často ozývají také jinými hlasy, znějícími „croax…croax“, nebo „kvuo… kvuo“.
Hlasový projev probíhá na klidné vodní hladině, samci při něm tvoří skupinky. Teritorium na vodní hladině při hlasovém projevu je relativně malé. Často bývá 5-10 samců na metr čtvereční.
Tito skokani se často ozývají sborově, podobně jako jiní „zelení“ skokani.
.
Hlas skokana krátkonohého si můžete poslechnout zde: Hlas pro tento den
..
.
Larvální vývoj, pohlavní dospělost, věk:
.
Po vykulení mají larvy celkovou délku 5-8 mm a postupně vyrostou až do obvyklé délky 50-75 mm. Jsou známé i obří larvy 130 mm. Proměna je kompletní ve střední Evropě v období od poloviny července do konce září. Juvenilové jsou po přeměně velcí 20-30 mm. Před prvním zimováním mohou povyrůst o 10 až 20 mm. V průběhu následujícího roku či dvou dosáhnou pohlavní dospělosti. Prokazatelně se tento druh dožívá věku 6-12 let.
.
Popis larev - pulců (Maštera et al. 2015)** :
.
Většinou zeleně zbarvení pulci s dýchacím otvorem na levém boku trupu a ploutevními lemy bez mřížkovité struktury.
Horní ploutevní lem je relativně nižší, dosahující směrem dopředu jen do zadní třetiny trupu. Nasazení horního ploutevního lemu není na hřbetě nápadně zesílené.
Ocas je obvykle 1,5–2 x delší než trup. Konec ocasu je obvykle zašpičatělý.
Při pohledu shora jsou oči blíže k okrajům trupu. Okraj trupu je neprůhledný. Tvar trupu je při pohledu shora obvykle vejčitý až hruškovitý, méně často oválný.
Řitní otvor ústí nesymetricky nad pravým okrajem dolního ploutevního lemu.
Pulci mají jednoduché (jednořádkové) řady retních zoubků. Obústní bradavky jsou po stranách ústního disku i na dolním rtu, místa bez bradavek jsou pouze na horním rtu. Obústní bradavky na dolním rtu jsou ve dvou řadách (Nöllert & Nöllert 1992).
Zubní vzorec 2–3/3. Bez hrbolku na horní čelisti. Třetí dolní řada zoubků je obvykle uprostřed s přerušením (Nöllert & Nöllert 1992).
Zbarvení trupu je tmavě zelené, zelenohnědé až olivově zelené, břicho je světlejší, šedavé až bělavé. Trup bývá často hodně skvrnitý, pestrobarevný. Ploutevní lemy jsou průhledné a většinou nápadněji tmavě skvrnité. Často se ale vyskytují pulci s ploutevními lemy až zcela beze skvrn. Obvykle je přítomen více nebo méně nápadný světlý pruh táhnoucí se od oka k ústnímu disku.
Celková délka těla je obvykle do 100 mm, někdy až 120 mm.
Možnost záměny:
- s pulci skokana skřehotavého a zeleného; od pulců skokana zeleného morfologicky prakticky nerozlišitelní; pulci skokana skřehotavého bývají světleji zbarveni a mají po celém těle velké tmavě zelené skvrny (jsou „strakatí“), také nemají příliš zřetelný světlý pruh od oka k ústům a mají nápadně bílé břicho
- s pulci skokana ostronosého, štíhlého a hnědého; ti jsou však vždy zbarveni do hněda až černohněda bez světlých pruhů od očí k ústům, pulci skokana hnědého a štíhlého mají 4 dolní řady zoubků
- s pulci blatnice při velkých velikostech pulců; blatnice však má pulce hnědě zbarvené, s nápadně více řadami zoubků, bez světlých pruhů od očí k ústům a při pohledu shora mají pulci blatnic oči nápadně na stranách trupu
Období výskytu: obvykle od června do srpna, méně často i v květnu a září
* Popis vajíček a snůšek platí převážně pro snůšky čerstvé, krátce po nakladení. Tuto fázi vývinu lze vymezit zjednodušeně obdobím od jejich nakladení po úplné rozrýhování vajíčka (dokud je vajíčko ještě kulovitého tvaru a není zřetelný zárodek).
.
** Popis larev platí převážně pro vybraná vývojová stádia, v nichž jsou larvy obojživelníků dobře určitelné. Zjednodušeně lze u žab larvální stádia vymezit takto: od pulců s dobře patrnými základy zadních končetin až po pulce s dobře vyvinutými zadními končetinami (všemi prsty) a stále ještě bez plně vyvinutých a navenek viditelných předních končetin.
.
Ohrožení a ochrana:
.
Skokan krátkonohý je zčásti vodní a zčásti suchozemský živočich. Dá se říct, že je to typický obojživelník, který z poloviny žije ve vodě a z poloviny na souši. Z tohoto důvodu potřebuje, aby jak vodní, tak suchozemský biotop byl v dobrém stavu z jeho pohledu. Zatímco na kvalitu vodního biotopu je skokan krátkonohý poměrně náročný, na kvalitu suchozemského tolik ne.
Oproti ostatním dvou druhům „zelených“ skokanů je skokan krátkonohý poměrně citlivý na využívání vodních ploch. Nedokáže dlouhodobě přežívat ani se úspěšně rozmnožovat ve vodních plochách s vysokou rybí obsádkou. Ideální jsou pro něj rybníky nebo tůně bez ryb nebo s obsádkou max. do 500 kg ryb/ ha. Co se týká vzhledu vodních ploch, není příliš náročný (toleruje leccos), ale výrazně upřednostňuje plochy, kde je větší podíl mělčin s litorální vegetací a větší oslunění litorálů.
Pokud chceme podpořit skokana krátkonohého, stačí vybudovat v podstatě jakýkoli rybník či tůň a udržovat je bez ryb nebo jen s nízkou obsádkou. Dobré je, aby alespoň na části byly mělčiny do 40 cm hloubky. Vhodnější k rozmnožování těchto skokanů jsou jistě tůně větší než 100 m2, ale na rozdíl od dalších dvou „zelených“ skokanů nepohrdne ani menšími vodními ploškami. Vodní plochy pro skokana krátkonohého by měly být alespoň zčásti osluněné, hodně zastíněné nádrže tento druh nemá moc rád.
Pokud chceme v naší krajině udržet skokana krátkonohého, je nutné změnit stávající trend v hospodaření na většině vodních ploch. Tak jako u jiných obojživelníků není potřeba mít v rybníku každoročně sníženou obsádku, ale postačí aby zde byla snížena rybí obsádka (do 500 kg ryb/ha při výlovu) alespoň jednou za 2-3 roky.
O suchozemské biotopy v návaznosti na vodní biotopy bychom měli alespoň trochu pečovat tak, aby skokanu krátkonohému vyhovovaly. Určitě není potřeba soustavná péče, stačí např. mokřad jednou za 2-3 roky pokosit nebo občas prořezat dřeviny. Zatímco lehké „zanedbání“ péče skokan snese, není pro něj vhodné příliš intenzivní využívání pozemků. Není tedy dobré kosení luk víc než 2x ročně, kosení velkých ploch naráz a celkově intenzivní zemědělství. Tak jako jiné druhy obojživelníků potřebuje krajinnou mozaiku, a to jak prostorovou, tak i časovou. Protože skokan krátkonohý zimuje na souši, je dobré mu nabídnout biotopy k zimování, např. v podobě hromad větví s trávou, hromady klád, kamení apod.
► Podrobněji o vhodné péči o biotopy našich obojživelníků najdete v sekcích Ochrana obojživelníků, Ohrožení obojživelníků, Biotopy obojživelníků a Jak pomoci obojživelníkům.
Skokan krátkonohý rád obsadí jakkoli velkou vodní plochu, kterou mu nabídneme - od malých louží až po velké tůně a rybníky. K rozmnožování raději využívá větší vodní plochy, ale malé jsou pro něj také důležité. Zásadní je, aby v těchto vodních plochách bylo dostatečné zastoupení mělčin a bylo zde menší množství ryb nebo aby zde ideálně nebyly ryby žádné (v případě tůní). Většina vodní plochy by měla být osluněná. Foto Aneta Mašterová
.
Kategorie ohrožení a ochrany:
.
ČR: dle Červeného seznamu 2017 = zranitelný druh; dle Červeného seznamu 2003 = zranitelný druh;
současné ohrožení 2018 = ohrožený druh; zákonná ochrana (Vyhláška 395/1992 Sb.) = silně ohrožený druh
EU: druh přílohy IV (sm. 92/43/EHS) = vyžadující přísnou ochranu
Další fotografie skokana krátkonohého:
.
.
.
.
Videa (Youtube):
.
..
Hlavní použité zdroje:
...
AOPK ČR: Nálezová databáze ochrany přírody [online databáze]. publ. 2012 [cit. 2015-06-30], dostupné na: <http://portal.nature.cz>
Arnold E. N. & Ovenden D. (2003): Reptiles and amphibians of Europe. – Princeton field guides, Princeton & Oxford.
Maštera J., Zavadil V. & Dvořák J. (2015): Vajíčka a larvy obojživelníků České republiky.- Academia, Praha.
Nöllert A. & Nöllert C. (1992): Die Amphibien Europas. Bestimmung, Gefährdung, Schutz. – Kosmos Naturführer, Franckh-Kosmos Verlags, Stuttgart.
University of California: AmphibiaWeb [online], publ. 2000-2015 [cit. 2015-06-30], dostupné na: <http://amphibiaweb.org>
Zavadil V., Sádlo J. & Vojar J. [eds.] (2011): Biotopy našich obojživelníků a jejich management. – Metodika AOPK ČR, Praha.
Podobné stránky:
.
Překlady a úpravy textů (Popis až Larvální vývoj): Aneta Mašterová
zpět na Obojživelníci ČR
obojživelníci ochrana obojživelníků amphibia amphibien management žáby obojživelníků obojživelníky čolci mlok ropucha kuňka čolek rosnička skokan blatnice tůně tůň mokřad amphibians obojživelníci ochrana obojživelníků amphibia amphibien management žáby obojživelníků obojživelníky čolci mlok ropucha kuňka čolek rosnička skokan blatnice tůně tůň mokřad amphibians obojživelníci ochrana obojživelníků amphibia amphibien management žáby obojživelníků obojživelníky čolci mlok ropucha kuňka čolek rosnička skokan blatnice tůně tůň mokřad amphibians