skokan hnědý
.
Rana temporaria
.
Common Frog, 
Grasfrosch, 
Grenouille rousse, 
Skokan hnedý,
Žaba trawna, 
Travjanaja ljaguška
Popis dospělců:
.
Jde o větší a robustnější druh skokana. Jeho čenich je krátký a tupý. Tento skokan může dorůst velikosti až 120 mm, většinou ale nacházíme jedince o velikosti 70-90 mm. Zornice je horizontálně eliptického tvaru a bývá barevně variabilní.
Zadní končetiny jsou relativní kratší, proto tento skokan neskáče výrazné skoky (nad 1,5 m). Pata zadní nohy se nenatáhne celá přes špičku čenichu, ani se jí nepřiblíží - dříve využívaný hlavní určovací znak = nepoužívat! jiné znaky jsou spolehlivé a není nutné zvířata týrat. Ušní bubínek je zřetelně oddálen od oka a jeho průměr je menší než průměr oka (3/4 velikosti).
Zbarvení skokanů hnědých bývá rozmanité, v různých odstínech hnědé, černohnědá, šedohnědá, okrová puntíkatá aj. Samice jsou nejčastěji hnědé, červenohnědé až oranžovohnědé, variabilita ve zbarvení je zde malá. Skokan hnědý má po těle často různě velké a různě početné skvrny, což platí zejména pro samce. Na zátylku má tento skokan obvykle výraznou skvrnu ve tvaru obráceného V, která mírně vystupuje z pokožky a má tmavě hnědou barvu. Skokan ostronosý i štíhlý tuto skvrnu mívají též, ale nikdy není tak výrazná a není v typickém tvaru „V“. Na břiše jsou skokani hnědí zbarveni světle šedě, bělavě, hnědo-žlutě nebo žlutavě, obvykle s výrazným skvrněním.
Patní mozoly na zadních končetinách jsou nevýrazné, nízké.
• Popis snůšek a larev níže v sekci Rozmnožování •
.
Foto: Jaromír Maštera Obr: z knihy Nečas, Modrý & Zavadil (1997): Czech recent and fossil Amphibians and Reptiles
.
.
Pohlavní rozdíly:
.
Končetiny, zejména přední, jsou u samců zřetelně mohutnější než u samic. Samci mají trvale zduřelé palce na předních končetinách. Samci mají na rozdíl od samic vnitřní zvukové rezonátory. Samice dosahují větších velikostí než samci.
.
.
Sezónní rozdíly:
.
Během období rozmnožování se u samců vytváří na předních nohách na palcích výrazné pářící mozoly. Mozoly bývají hrubé a jsou tmavě hnědé až černé. Někteří samci mívají v období páření krk a oblast bubínku výrazně modře zbarvenou. Celkově jsou samci více „nafouklí“ než jinak během roku. Samice jsou v období páření posety bílými pupínky na zadních končetinách.
Samci mají během roku mozoly světlé a jejich tělo není „nafouklé“. Samice na nohách nemívají bílé pupínky.
.
.
Možnosti záměny:
.
Skokan štíhlý (Rana dalmatina) – menší velikost, neskvrnité břicho, ostrý čenich; má výrazně odlišný hlas; patní mozoly jsou nápadné, ale nejsou výrazně poloměsíčité jako u s. ostronosého; samci na jaře nikdy nemodrají; mají nápadně velké bubínky (velikost oka) a nápadně blízko k oku; zbarvení horní části těla je často světlé – šedé, šedohnědé až žlutohnědé, jen výjimečně klasicky hnědé; mají nápadně dlouhé zadní končetiny (skoky delší než 1,5 m)
Skokan ostronosý (Rana arvalis) – menší velikost, neskvrnité břicho, ostrý čenich; má výrazně odlišný hlas; patní mozoly jsou nápadné, pravidelně poloměsíčité; samci na jaře nápadně modrají a to nejen na krku, ale na celé svrchní části těla; bubínky nejsou nápadně velké a nejsou nápadně blízko k oku; zbarvení horní části těla je poměrně variabilní: šedá, šedohnědá, žlutohnědá a často též hnědá; mají kratší zadní končetiny, díky čemuž skáčou jen krátké skoky.
Rozšíření ve světě:
.
Země výskytu: Bělorusko, Belgie, Bulharsko, Černá Hora, Česká republika, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Lotyšsko, Lichtenštejnsko, Litva, Lucembursko, Maďarsko, Německo, Nizozemsko, Norsko, Polsko, Rumunsko, Rakousko, Rusko, Slovensko, Slovinsko, Srbsko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Ukrajina, Velká Británie. Introdukován (?): Čína, Japonsko, Jižní Korea.
Zdroj: AmphibiaWeb
.
.
Rozšíření v České republice:
.
Skokan hnědý je v ČR rozšířen téměř celoplošně, chybí pouze v některých menších oblastech (některá neobsazená mapovací pole znamenají většinou jen nízkou podrobnost průzkumu). Jde stále ještě o běžnějšího obojživelníka, kterého můžeme v krajině potkat relativně často. Oproti ropuše obecné ale tento druh není zdaleka tak početný. V posledních cca 20 letech je zaznamenán plošný úbytek početnosti jeho populací. Skokan je tedy rozšířen pořád ve stejných oblastech, ale všude jich je podstatně méně než dříve.
Téměř žádné obsazené mapovací pole neznamená jen jednu lokalitu výskytu, ale více lokalit. V České republice se skokan hnědý vyskytuje od nížin až do nejvyšších horských oblastí, nemá tak u nás žádné výškové omezení výskytu.
Zdroj: AOPK ČR. Nálezová databáze ochrany přírody (citace viz níže).
Obývané biotopy (prostředí):
.
Podobně jako ropucha obecná tento skokan kolonizoval téměř všechny klimatické regiony a lokality, ale dává přednost chladným a stinným stanovištím. Zejména při vysokých vedrech během letních měsíců se drží v blízkosti vodních ploch a vodotečí, kde se sedí na břehu a při ohrožení uniká do vody. Většinou ho nalezneme na loukách a lesích, ale často i na polích, v zahradách i uprostřed městských parků.
Rozmnožuje se v nejrůznějších typech vodních těles, obvykle s přítomností vodní vegetace. Nejvhodnějším biotopem v ČR je menší rybník či větší tůň s litorálními porosty a minimálním množstvím rybí obsádky. Kromě rybníků se rozmnožuje v různých tůních, zejména na loukách, lučních ladech, v lesích, kaolínkách, lomech, pískovnách a na výsypkách, v zatopených příkopech, kalužích na cestách, kalužích na zvodnělých tankodromech, v koupalištích, v zahradních jezírkách, v potočních a říčních tišinách, ve slepých a odstavených ramenech a i v mělkých částech velkých přehradních nádrží (Maštera et al. 2015).
Na souši obývá převážné přízemní hustou vegetaci, někdy ho nalezneme i v jeskyních či tunelech, kde může případně i přezimovat. Na zimování si vybírá vody bohaté na kyslík. Často ho proto nalezneme zimovat v tekoucích vodách – potocích, řekách, kanálech, příkopech, stružkách. Zimuje ale také často v různých rybnících a tůních.
Skokan hnědý se vyskytuje od nížin až po vysokohorské polohy, zaznamenán byl i ve výšce 3 000 m.n.m. v Pyrenejích. V horách se skokani většinou vyskytují v jižní části areálu.
Skokan hnědý se rozmnožuje v menších i větších vodních tělesech, nevadí mu ani větší zárůst vegetací, naopak - často se rozmnožuje v téměř zazemněných vodních plochách. Co mu vadí, je větší množství ryb v nádrži. Foto Jaromír Maštera
.
.
Roční a denní aktivita:
.
Ve střední Evropě skokani hnědí přezimují od října/listopadu do února/března. V nižších polohách jihozápadního areálu rozšíření přezimování neprobíhá. Žáby zimují většinou pod vodou, někdy však i na souši. Často bývají aktivní pod ledem po velkou část zimy.
Tah na místo rozmnožování probíhá ve večerních a nočních hodinách. Během období rozmnožování jsou zvířata aktivní ve dne i v noci, ale během léta jsou aktivní pouze v nočních hodinách. Po rozmnožování se skokani vyskytují často ve vodních tocích. Nově přeměnění jedinci jsou stejně jako larvy aktivní během dne.
Tento druh se pohybuje výrazně v blízkosti vodních ploch, většinou se v průběhu roku jeho akční rádius pohybuje v rozmezí 800-1000 m. Ohledně migrací skokanů hnědých chybí přesnější údaje, jde však evidentně o poměrně mobilní druh žáby. Je velmi pravděpodobné, že tento druh dokáže migrovat v krajině i několik kilometrů daleko.
.
.
.
23% všech žaludků zkoumaných skokanů hnědých v ukrajinský Karpatech obsahovalo mandelinky, 12% byly zastoupeni brouci, kobylky i pavouci, po 6% pak slimáci, stonožky a můry. Zbytek tvoří různý organický a anorganický materiál. Jedinci v některých oblastech areálu výskytu konzumují především vodní měkkýše, významnou složku potravy také tvoří různý vodní hmyz (larvy komárů aj.). Pulci se živí řasami, vyššími rostlinami, odumřelými vodními živočichy a detritem. Čerstvě metamorfovaní jedinci konzumují drobné roztoče, malé larvy dvoukřídlého hmyzu, a jiné drobné bezobratlé živočichy. Spektrum potravy se rozšiřuje během vývoje.
.
.
Nepřátelé (predátoři):
.
Skokan hnědý je stejně jako skokan zelený důležitou součástí potravy mnoha obratlovců. Byl zaznamenán v potravě asi 20 druhů evropských ptáků. Mezi nimi jsou například – čáp černý a bílý, orel křiklavý, káně, sova pálená, puštík. Užovky, pstruzi a štiky také často žerou skokany hnědé. Mezi savci jsou predátory divoká prasata, lišky, jezevci, krysy, vydry a norci. Předpokládá se, že dokonce dynamika růstu populace některých druhů lasicovitých šelem závisí na počtu skokanů hnědých v oblasti kde žijí.
.
.
Obranné chování:
.
Tento druh často využívá únikovou strategii obrany. V případě, že se objeví predátor ihned mizí pod vodní hladinu do husté vodní vegetace. Je zaznamenáno, že se v ohrožení může přemístit až o 20 či více metrů dál. Na souši žába uniká do hustší vegetace. V případě kontaktu s predátorem si skokan zakryje oči dlaněmi a někdy může začít vydávat pisklavé zvuky.
Rozmnožování:
.
Jarní migrace na místo rozmnožování probíhá zejména od konce poloviny února do poloviny dubna. Přechod na letní stanoviště probíhá od poloviny března do konce května. Již při tahu na místo rozmnožování mohou být skokani spárovaní a samec samici drží v podpažním (axilárním) amplexu. Skokani kladou snůšky pár dní potom co dorazí na místo rozmnožování.
Rozložení času migrace je určeno nadmořskou šířkou a výškou. Samci uchopují samice v podpaží a samice klade obvykle jeden shluk vajíček s 500-2000 kusy vajíček (údajně až 4500), v závislosti na velikosti samice. Snůška postupně bobtná ve vodě do velikosti 10-20 cm. Vajíčko měří 1,7 až 2,8 mm v průměru a rosolovitý obal 8-10 mm. Čerstvé vajíčko je téměř celé tmavé, ale na spodní straně má světlou skvrnu. Snůšky jsou uloženy přednostně v úrovni hladiny nebo lehce pod hladinou a obvykle nejsou přichyceny k vegetaci. Skokani hnědí jsou poměrně věrní místu rozmnožování, ale v případě, že není možné naklást snůšky na stejném místě obsadí i jiné vodní plochy.
Skokani hnědí mají tendenci shromažďovat snůšky na jednom místě a tak jedinci často vytvářejí rozsáhlé seskupení jednotlivých shluků. Tato strategie má za úkol obránit co největší počet snůšek před predátory, kteří se tak dostanou jen k okrajovým snůškám. Často se jedná o menší predátory např. čolky či drobné ryby. Jde také o ochranu před prudkými teplotními změnami. V těchto seskupených snůškách je teplota vždy o něco vyšší něž v okolní vodě. Tyto faktory vedou ke zvýšení počtu přežitých larev a pravděpodobně i k urychlení vývoje.
Embryonální vývoj trvá 10-14 dnů, ale ve velmi chladném počasí se vývoj může protáhnou na 3-4 týdny. Snůšky skokanů dokáží většinou odolat krátkému zmrazení bez poškození. Při silnějších mrazech bývá často poškozena pouze horní vrstva vajíček.
.
Popis snůšek (Maštera et al. 2015)* :
.
Velký tuhý shluk (chuchvalec) vajíček obvykle o málo větší než velikosti pěsti, nepravidelného tvaru. Snůška je často spíše nepravidelně oválná než kulovitá a jakoby potrhaná.
Snůšky jsou uloženy ve vodě obvykle ve velkých seskupeních, v úrovni vodní hladiny nebo často i nad úrovní hladiny, volně bez uchycení k vegetaci. Snůšky jsou obvykle kladeny v nejmělčích částech litorálů, někdy jsou uloženy i jednotlivě nebo i ve větší hloubce (občas leží i jednotlivě na dně). Jednotlivé shluky jsou často z místa nakladení rozplavena po vodní ploše.
Vajíčka jsou zprvu tmavě hnědá, s různě velkou bílou či bělavou skvrnou na spodním pólu. V dalším vývoji jsou pak jednobarevná, tmavě hnědá. Rosolovité obaly vajíček jsou relativně tuhé a husté, a stejný je i charakter celé snůšky. Rosolovité obaly jsou průzračné jen krátce po nabobtnání, již pár hodin po nakladení získávají lehký, nebo i výraznější mléčný zákal. Okraje snůšky, po vyzdvižení z vody, se na slunci často stříbřitě lesknou. Rosolovité obaly vajíček jsou od sebe zřetelně rozlišitelné, nepropojené v jeden celek.
Průměr vajíčka 1,6–2,8 mm, s rosolovitým obalem 8–11 mm. Počet vajíček ve snůšce obvykle 500 až 2 000 (údajně až 4 500 ks – Nöllert & Nöllert 1992). Průměr snůšky obvykle 10-20 cm.
Možnost záměny:
- zejména se snůškami skokana štíhlého a ostronosého
- narozdíl od nich nejsou zpravidla snůšky skokana hnědého přichycené k vegetaci či větvičkám a často bývají v typických velkých seskupeních (kladeny „na jednu hromadu“); čerstvé i starší snůšky štíhlých a ostronosých skokanů jsou stále průzračné, snůšky hnědého skokana jsou většinou typicky mléčně zakalené
- skokan štíhlý má snůšky uložené vždy jednotlivě, skokan ostronosý občas také; jednotlivé snůšky může ovšem klást nezřídka i skokan hnědý
- teoreticky i se snůškami „zelených“ skokanů, ti však kladou později na jaře/začátkem léta, rosolovité obaly jejich snůšek jsou měkké a řídké a vajíčka hnědo-žlutavá
Období výskytu: obvykle od března do dubna, méně často i v květnu
.
.
Hlasové projevy:
.
Ozývají se pochmurným mručením: „grook... grook… groook“. Jednotlivý zvuk trvá 0,25-1,5 sekundy a mezi jednotlivými zvuky může být různě dlouhá pauza. Tento hlas často dělají samci sedící vzpřímeně v mělkých vodách, nebo když plavou na hladině, ale příležitostně se ozývají i pod vodou. Skokan hnědý má párové vnitřní vokální vaky (rezonátory) a při zvukovém projevu dochází k menšímu bočnímu „nafouknutí“ hrdla.
V období rozmnožování jsou skokani hnědí slyšet ve dne i v noci. Hlasové projevy jsou slyšet nejen během období rozmnožování, ale často je můžeme pozorovat i na podzim, kdy se žáby shromažďují kolem plochy, kde budou zimovat.
.
Hlas skokana hnědého si můžete poslechnout zde: Hlas pro tento den
..
.
Larvální vývoj, pohlavní dospělost, věk:
.
Při vykulení mají larvy celkovou délku 6-9 mm a dosahují obvykle délky do 46 mm. Vzácně při přezimování nebo při opožděné proměně mají larvy délku 70 mm.
V Evropě probíhá kompletní přeměna pulce v juvenilního jedince od poloviny června do poloviny října (v ČR obvykle v červnu). Většina těchto mladých jedinců je po přeměně velká 10-16 mm. Do podzimu může tento mladý jedinec vyrůst do velikosti 30-35 mm. Skokani obvykle dosahují dospělosti ve třech letech věku, ale byla prokázána pohlavní zralost u samců i po 1 roce od metamorfózy. Skokan hnědý se dožívá prokazatelně 10 let, na Uralu byl zaznamenán i jedinec ve věku 17 let.
.
Popis larev - pulců (Maštera et al. 2015)** :
.
Hnědí pulci s dýchacím otvorem na levém boku trupu a ploutevními lemy bez mřížkovité struktury.
Horní ploutevní lem je většinou velmi nízký, dosahující směrem dopředu jen do zadní třetiny trupu. Vzácně však mohou mít pulci horní ploutevní lem i vyšší. Nasazení horního ploutevního lemu není nápadně zesílené.
Ocas je obvykle 2–2,5 x delší než trup. Konec ocasu je obvykle tupě zašpičatělý.
Při pohledu shora jsou oči blíže ke středu trupu, okraj trupu je neprůhledný. Tvar trupu je při pohledu shora obvykle oválný až vejčitý. Rozestup očí 1,5-násobný oproti rozestupu nosních otvorů (Nöllert & Nöllert 1992).
Řitní otvor ústí nesymetricky nad pravým okrajem dolního ploutevního lemu.
Pulci mají jednoduché (jednořádkové) řady retních zoubků. Obústní bradavky jsou po stranách ústního disku i na dolním rtu, místa bez bradavek jsou pouze na horním rtu. Obústní bradavky na dolním rtu jsou ve dvou řadách (Nöllert & Nöllert 1992).
Zubní vzorec 3–4/4. První dolní řada zoubků je delší, dosahuje nejméně 2/3 délky druhé dolní řadě zoubků. Bez hrbolku na horní čelisti.
Zbarvení trupu je v různých odstínech hnědé, od velmi světle hnědé až po tmavě hnědou, se zlatitými až měděně se lesknoucími skvrnkami. Břicho je bělavé až šedavé. Ploutevní lemy jsou průhledné a obvykle výrazněji nepravidelně tmavě skvrnité.
Celková délka těla je do 50 mm.
Možnost záměny:
- s pulci skokana ostronosého a štíhlého
- pulec skokana ostronosého má zubní vzorec 2/3 a bývá hodně tmavý, skvrnění na ploutevních lemech má jemné a pravidelné bez velkých skvrn
- pulec skokana štíhlého má hrbolek na horní čelisti, relativně vysoký ploutevní lem zasahující až na úroveň dýchacího otvoru, bývá často hodně světlý s výraznějším skvrněním na trupu
- s pulci „zelených“ skokanů, kteří jsou však odlišně zbarveni – do zelena (různé odstíny) s výrazným skvrněním trupu, se světlým pruhem od oka k ústům a zubním vzorcem 2/3
Období výskytu: obvykle od dubna do července, méně často i v srpnu a září; pulci někdy přezimují do dalšího roku, zejména ve vyšších polohách (Zavadil et al. 2011)
* Popis vajíček a snůšek platí převážně pro snůšky čerstvé, krátce po nakladení. Tuto fázi vývinu lze vymezit zjednodušeně obdobím od jejich nakladení po úplné rozrýhování vajíčka (dokud je vajíčko ještě kulovitého tvaru a není zřetelný zárodek).
.
** Popis larev platí převážně pro vybraná vývojová stádia, v nichž jsou larvy obojživelníků dobře určitelné. Zjednodušeně lze u žab larvální stádia vymezit takto: od pulců s dobře patrnými základy zadních končetin až po pulce s dobře vyvinutými zadními končetinami (všemi prsty) a stále ještě bez plně vyvinutých a navenek viditelných předních končetin.
Ohrožení a ochrana:
.
Skokan hnědý není příliš náročný na kvalitu vodního ani suchozemského prostředí. Zvládne se rozmnožovat v různých vodních tělesech, od malých kaluží po velké rybníky a jiné vodní nádrže. Zásadní je však pro něj, podobně jako pro jiné druhy obojživelníků, velikost a složení rybí obsádky. Nadměrně vysoké rybí obsádky, vyřírající zooplakton, konkurující larvám skokanů a nebo i přímo požírající larvy i dospělce skokanů, jsou vesměs neslučitelné s dlouhodobým výskytem skokana hnědého.
Skokani hnědí dokáží žít v krajině, kde probíhá intenzivní zemědělství, lesnictví a je zde větší podíl zástavby, ale pouze za určitých podmínek. Je důležitá určitá krajinná mozaika s mírně odlišnými způsoby hospodaření a alespoň některé části krajiny s extenzivní péčí nebo zcela bez péče. Tento druh snese i dlouhodobější absenci péče o louky, mokřady a jiné biotopy, problém je často jen s tím, že bez péče dochází i k zániku míst rozmnožování (zárůst, zazemnění opadem). Ideální je pro skokany hnědé, tak jako pro řadu dalších druhů obojživelníků, dostatek různých biotopů v krajíině (mozaika biotopů) s rozdílným využíváním.
Na podporu skokan hnědého není nutné pravidelně kosit rašelinné či jiné louky, naopak postačí kosení jednou za 3-4 roky. Co se týká velikosti rozmnožovací nádrže, skokan hnědý určitě preferuje větší vodní plochy, ale úspěšně se rozmnoží i v tůních o velikosti 10 m2. Z tohoto můžeme vycházet při aktivitách na ochranu a podporu tohoto druhu. Pro skokany má smysl budovat i menší tůně, lépe však větší, 100 m2 a víc. Důležitý je jako u ostatních našich obojživelníků a rozsah mělčin v tůni (min. čtvrtina plochy, lépe více).
Pokud chceme v naší krajině udržet skokana hnědého, je nutné změnit stávající trend v hospodaření na většině vodních ploch. Tak jako u jiných obojživelníků není potřeba mít v rybníku každoročně sníženou obsádku, ale postačí aby zde byla snížena rybí obsádka (do 400 kg ryb/ha při výlovu) alespoň jednou za 2-3 roky.
► Podrobněji o vhodné péči o biotopy našich obojživelníků najdete v sekcích Ochrana obojživelníků, Ohrožení obojživelníků, Biotopy obojživelníků a Jak pomoci obojživelníkům.
Speciální vodní plochy na podporu skokana hnědého asi zatím v naší krajině vytvářet nemusíme. Pokud budeme podporovat novými tůněmi a vhodně využívanými rybníky jiné ohroženější druhy, podpoříme i skokana hnědého. Skokan hnědý je poměrně nenáročný na parametry vodních ploch, pouze mu vadí vyšší rybí obsádka. Zde budování mělké tůně na podporu širšího spektra obojživelníků, skokan hnědý jistě nabízeným biotopem nepohrdne (v lokalitě se vyskytuje). Foto Jaromír Maštera
.
Kategorie ohrožení a ochrany:
.
ČR: dle Červeného seznamu 2017 = zranitelný druh; dle Červeného seznamu 2003 = téměř ohrožený druh;
současné ohrožení 2018 = ohrožený druh; zákon. ochrana (Vyhl. 395/1992 Sb.) = druh není zařazen mezi chráněné
EU: druh přílohy V (sm. 92/43/EHS) = druh jehož odchyt a odebírání ve volné přírodě a využívání může být předmětem
určitých opatření na jeho obhospodařování (Natura 2000)
Další fotografie skokana hnědého:
.
.
.
.
.
Videa (Youtube):
.
..
Hlavní použité zdroje:
...
AOPK ČR: Nálezová databáze ochrany přírody [online databáze]. publ. 2012 [cit. 2015-01-10], dostupné na: <http://portal.nature.cz>
Arnold E. N. & Ovenden D. (2003): Reptiles and amphibians of Europe. – Princeton field guides, Princeton & Oxford.
Maštera J., Zavadil V. & Dvořák J. (2015): Vajíčka a larvy obojživelníků České republiky.- Academia, Praha.
Nöllert A. & Nöllert C. (1992): Die Amphibien Europas. Bestimmung, Gefährdung, Schutz. – Kosmos Naturführer, Franckh-Kosmos Verlags, Stuttgart.
University of California: AmphibiaWeb [online], publ. 2000-2015 [cit. 2015-01-10], dostupné na: <http://amphibiaweb.org>
Zavadil V., Sádlo J. & Vojar J. [eds.] (2011): Biotopy našich obojživelníků a jejich management. – Metodika AOPK ČR, Praha.
Podobné stránky:
.
Překlady a úpravy textů (Popis až Larvální vývoj): Aneta Mašterová
zpět na Obojživelníci ČR
obojživelníci ochrana obojživelníků amphibia amphibien management žáby obojživelníků obojživelníky čolci mlok ropucha kuňka čolek rosnička skokan blatnice tůně tůň mokřad amphibians obojživelníci ochrana obojživelníků amphibia amphibien management žáby obojživelníků obojživelníky čolci mlok ropucha kuňka čolek rosnička skokan blatnice tůně tůň mokřad amphibians obojživelníci ochrana obojživelníků amphibia amphibien management žáby obojživelníků obojživelníky čolci mlok ropucha kuňka čolek rosnička skokan blatnice tůně tůň mokřad amphibians