blatnice skvrnitá

 
Pelobates fuscus
 
    
.
Common Spadefoot,  Knoblauchkröte, Pélobate brun, Hrabavka škvrnitá,
Grzebiuszka ziemna, Česnočnica obyknovennaja

 


 
Popis dospělců:
.
Dospělá blatnice měří obvykle 45 - 57 mm a maximálně 66 mm, jedná se tedy o menší druh žáby. Na vrcholu hlavy má charakteristické zaoblení (tzv. přilbu). Blatnice je celkově baculatá a má hladký povrch těla s velkýma vypouklýma očima. Její oční zornice jsou za denního světla svislé, podobně jako např. u zmije. Barva očí je zlatá, oranžová nebo měděná. Ušní bubínky a parotidní žlázy nejsou viditelné. Zadní končetiny jsou poměrně krátké. Na chodidle zadních nohou má blatnice velký a ostrý patní mozol zhruba v podobě rýče, který ji slouží k úplnému zahrabání do vlhké země. Má dobře vyvinuté blány mezi prsty.
Zbarvení na vrchní straně těla je extrémně proměnlivé - může být šedé, světle hnědé, nažloutlé nebo bělavé, s tmavším hnědavým vzorem, který může tvořit skvrny, mramorování, flíčky nebo proužky. Na bocích a na zádech jsou často oranžové nebo červené tečky. Na spodní straně je zbarvení blatnice bělavé s tmavošedým mramorováním. Některé blatnice jsou občas silně cítit po česneku – a proto dřívější označení „blatnice česneková“. Je to dáno kožním sekretem, které vylučují při podráždění. Pohybuje se často sérií krátkých skoků.
.
.
Pohlavní rozdíly:
.
Samičky jsou větší než samci. Samičky mohou být velké až 66 mm, samci pouze do 50 mm. Základní barva svrchního zbarvení u samic je nejčastěji světle šedá a u samců většinou žlutavá.
.
.
Sezónní rozdíly:
.
V období páření má samec výrazné oválné žlázy na horní části předních končetin. Samcům se vytvářejí v tomto období také malé tmavé rohovité plošky na předloktí a na dlaních.
.
.
Možnosti záměny:
.
Díky nápadným znakům je tento druh jen těžko zaměnitelný.

 


 
Rozšíření ve světě:
.
Země výskytu: Bělorusko, Belgie, Bulharsko, Česká republika, Dánsko, Estonsko, Francie, Itálie, Kazachstán, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Německo, Nizozemsko, Polsko, Rakousko, Rumunsko, Rusko, Řecko, Srbsko, Slovensko, Švédsko, Švýcarsko, Turecko, Ukrajina.
 
                                                                                                                                 Zdroj: AmphibiaWeb
.
.

 
Rozšíření v České republice:
.
Blatnice je rozšířena na většině území České republiky, výrazněji chybí v horských oblastech. Zdaleka však nejde o plošný výskyt, ale spíše mozaikovitý. Více se blatnice vyskytuje jen tam, kde je nejvhodnější půda - zejména lehká hlinitopísčitá. Souvisleji se tak vyskytuje pouze v Polabí a v rybničnatých oblastech. Většina lokalit se nachází v nadmořských výškách do 500 m n.m., pouze výjimečně je nacházena ve vyšších polohách. Jde tedy spíše o nížinný druh. Maximální zjištěná nadmořská výška pro tento druh v ČR v je 810 m n. m.
.

                               Zdroj: AOPK ČR. Nálezová databáze ochrany přírody (citace viz níže).

 

 
Obývané biotopy (prostředí):
.
Blatnice tráví skoro celý život na souši, ve vodě je víceméně pouze v krátkém období páření a kladení vajíček. Obvykle se vyskytuje do 700 m n.m., známé jsou však i lokality výše položené. Blatnice obývá hlavně otevřené stepní biotopy. Nalezneme ji ale i ve slunných lesnatých nebo křovinatých porostech. V zemědělských oblastech bývá často na polích osázených bramborami či kukuřicí. Najdeme ji i na zahradách a v městských parcích. Dává přednost lehčím písčitým půdám, ale vyskytuje se i na hlinitých půdách. Kvůli potřebě zahrabávání se do země se tento druh vyhýbá skalnatých a hutným půdám. Díky této životní strategii může tento druh žít až několik kilometrů od vodní plochy. Pro rozmnožování vyhledává blatnice nejčastěji větší a relativně hlubší tůně, příkopy, jezírka a rybníky, které jsou bohaté na potravu a mají dobře vyvinuté litorální porosty. Dokáže se však také dobře rozmnožovat i ve vodních tělesech zcela bez jakékoli vegetace. V zahraničí je v období rozmnožování nalézán tento druh i na rýžových polích. Blatnice jsou poměrně tolerantní vůči zasolení a tak někdy osidlují i brakické vody. Ve vodních tocích ani ve výrazně průtočných nádržích se tento druh nerozmnožuje (Maštera et al. 2015).
 
                                        Rybníky s nižší rybí obsádkou a s bohatými litorálními porosty jsou velmi vhodné pro rozmnožování blatnic.
Foto Jaromír Maštera
.
.
Roční a denní aktivita:
.
Blatnice jsou po většinu roku aktivní jen za soumraku a v noci. Přes den jsou nejčastěji zahrabané v zemi. Jejich aktivita stoupá v deštivém počasí. Pouze v období páření a kladení vajíček jsou aktivní i ve dne.
Blatnice přicházejí na zimoviště obvykle od září do října a zimování trvá do března až dubna. Přezimují v zemi až v hloubce 2 m, a to buď zahrabané svou vlastní aktivitou, nebo v norách od hlodavců či ropuch. Blatnice se zahrabává do země pomocí střídavé práce svých zadních nohou, které jsou opatřeny ostrými a velkými patními mozoly. Proces zahrabání do země je poměrně rychlý. Poté co se blatnice dostane hlouběji do země, pomocí předních končetin uzavře vstup do díry.
.
.
Ohledně pohybu a migrací blatnic v průběhu roku chybí přesnější údaje, jde však evidentně o poměrně mobilní druh žáby. V průběhu roku se jistě dokáže tento druh pohybovat v krajině v několikakilometrovém rozsahu.
.
.
Potrava:
.
Z výzkumu z Ukrajinských Karpat vyplývá, že 29 % potravy blatnic tvoří brouci, 13 % noční motýli, ostatní bezobratlí jako jsou stonožky, pavouci a mravenci představovali každý méně než 4 %. Zbytek tvořil různý organický a anorganický materiál. Pulci blatnic se živí různými rostlinnými a živočišnými organismy a často je u nich pozorován kanibalismus. Živí se i mršinami ostatních zvířat a někdy dokonce i aktivně loví menší pulce jiných druhů.
.
.
Nepřátelé (predátoři):
.
Blatnice byla zjištěna v potravním spektru asi 20 evropských druhů ptáků. Dospělce požírají především sovy a pulce požírají zejména divoké kachny. Další predátoři jsou myši a jiní drobní savci, problematické jsou pro blatnice též motolice a jíní parazitičtí červi.
.
.
Obranné chování:
.
Když útočí nebo je vystrašena, má působivou, ale neškodnou hrozbu. Kvičí a opakovaně nafukuje své tělo, při tom stojí vysoko na svých nohou a může skočit na svého nepřítele s otevřenou tlamou a dokonce ho může i kousnout. Ve vodě se v případě ohrožení zavrtá do dna tůně a nehybně se maskuje před predátorem. Při podráždění vylučuje kožní sekret, který občas je cítit po česneku.
.
 

 
Rozmnožování:
.
V závislosti na oblasti a lokalitě probíhá období páření a kladení vajíček v České republice od března do konce května/ června. Vydatné srážky mohou údajně vyvolat druhou rozmnožovací sezónu od června do poloviny srpna. V podmínkách ČR je poměrně časté rozmnožování blatnic v jakýchsi dvou vlnách – první společně s ropuchami obecnými a druhá společně s rosničkami a dalšími „pozdějšími“ druhy.
.
.
Samečci lákají samičky k místu rozmnožování pomocí hlasových projevů. Poté co se k nim samičky přiblíží na vhodnou vzdálenost, zaujmou polohu amplexu (tzv. amplexus inguinalis), kdy sameček se k samičce přichytne v oblasti beder a pevně ji svírá a brání tím ostatním samečkům v odcizení samičky.
Pár plave kolem ponořené vodní vegetace a omotává spirálovitě řetězec s vajíčky kolem stonků rostlin. Řetězec je nejčastěji dlouhý do 70 cm, výjimečně až 100 cm, a obsahuje obvykle do 3000 vajíček. Embryonální vývoj je dokončen obvykle po 4-10 dnech.
.
.
.
Hlasové projevy:
.
U blatnice skvrnité se jako u jediné české žáby ozývá samec i samice. Blatnice nemají vnější ani vnitřní rezonátor, proto je jejich hlas velmi tichý. Samci volají většinou pod vodou a to jak ve dne tak v noci. Ozývají se pod vodou opakovaným „kokok...kokok...kokok“. Samice se ozývají chrochtavým či skřípavým „tok...tok...tok“, nebo „kvo...kvo...kvo“, také pod vodou. Hlas blatnic lze připodobnit k ťukání na dveře (samci) a ke kvokání kvočny (samice). V případě ohrožení produkují blatnice pronikavý křik jako kotě či malé dítě, avšak tišší.
 
   Hlas blatnice skvrnité si můžete poslechnout zde:
.
..
.
.
Larvální vývoj, pohlavní dospělost, věk:
.
Čerstvě vykulené larvy (pulci) měří kolem 5-7 mm. Pulci blatnic jsou mimořádně velcí, obvyklá velikost je 80-100 mm a výjimečně až 200 mm. Pulci blatnic mohou přezimovat a právě potom následující sezónu dosahují obřích rozměrů. V závislosti na oblasti výskytu je proměna dokončena za 70-150 dní, ve střední Evropě k metamorfóze dochází nejčastěji v červnu a červenci. Čerstvě metamorfovaní jedinci měří obvykle 20-40 mm, v případě obřích pulců i více.
Pohlavní dospělost může být u blatnic dosažena výjimečně po prvním, ale nejčastěji po druhém přezimování. Blatnice skvrnitá se v přírodě prokazatelně dožívá 10 let.
 
.

 


 
Ohrožení a ochrana:
.
Blatnice je druh náročnější na kvalitu suchozemských, méně již na kvalitu vodních biotopů. Dokáže se totiž rozmnožovat v různých vodních tělesech co do velikosti a vzhledu, zejména však tam, kde nejsou přítomny ryby. Uvádí se, že pulci jsou citliví na kvalitu vody v nádržích. Pro pulce téměř všech našich žab platí to, že jim vadí hlavně anorganické znečištění vody. Ukazuje se, že daleko významnějším ohrožením jsou vysoké rybí obsádky, spíše než např. množství používaných organických hnojiv – pulci blatnic často u kupek hnoje v plůdkových rybnících sbírají potravu.
Tak jako pro jiné druhy je i pro blatnici v krajině důležitá přítomnost vhodných vodních ploch v dostatečném množství a ohrožením je tak jakákoli likvidace vodních ploch a plošek, nebo jejich nevhodné využívání či zanedbání péče.
Pro blatnici je velmi důležitý stav suchozemských biotopů a negativně tak reaguje na jejich nevhodné využívání. Protože je pro ni důležitá zejména otevřená krajina, působí na ni negativně velkoplošné a intenzivní zemědělství, spojené s odvodňováním. Na druhou stranu blatnici vadí dlouhodobá absence péče např. o mokřadní plochy. Pokud mokřady nadměrně zarostou bylinami a dřevinami, pro blatnici přestávají být zajímavé. Když tyto biotopy porovnáme, pak pro blatnici je jistě lepším biotopem obhospodařované pole než zarostlá dlouhodobě neudržovaná mokřadní louka, byť je třeba na obou biotopech i tůň pro rozmnožování.
Možnosti ochrany blatnice jsou tak jako u řady jiných druhů obojživelníků zejména ve vhodné péči o její biotopy. Je třeba extenzivněji hospodařit na polích v návaznosti na vodní plochy (trvalé i dočasné). Při péči o louky se snažit více prosazovat extenzivní pastvu před kosením, protože při pastvě dochází k žádoucím narušením půdního povrchu – pro blatnici důležité.
Je třeba do krajiny vnést (vybudovat) více menších vodních prvků. Blatnice spíše preferuje větší vodní tělesa, menší než 60 m2 moc k rozmnožování nevyužívá. Je potřebné se snažit zajistit vhodné podmínky pro rozmnožování blatnic na rybnících – aby na nich byla snížena rybí obsádka (do 400 kg ryb/ha při výlovu) alespoň jednou za 2-3 roky. Pro blatnici, podobně jako např. pro kuňku ohnivou jsou vhodné plůdkové rybníky a ty by tedy v naší krajině měly být podporovány. Důležitá je také obnova péče o břehové porosty rybníků, které by měly být pravidelně prořezávány (dříve běžná věc) – husté břehové porosty brání vzniku litorálních porostů (málo světla, zahnívání opadu apod.). Totéž platí i pro jakékoli zarůstající mokřady, je zde potřeba pravidelně kácet.
 
Podrobněji o vhodné péči o biotopy našich obojživelníků najdete v sekcích Ochrana obojživelníků, Ohrožení obojživelníků, Biotopy obojživelníků a Jak pomoci obojživelníkům.
 
                                      Na podporu blatnice je vhodné budovat tůně, a to lépe větších rozměrů, avšak s dostatečným rozsahem mělčin. Blatnice je často obsazuje již první rok po vyhloubení.  Foto Jaromír Maštera
.
Kategorie ohrožení a ochrany:
.
ČR:  dle Červeného seznamu 2003 = téměř ohrožený druh; reálné ohrožení 2016 = zranitelný druh;
        zákonná ochrana (Vyhláška 395/1992 Sb.) = silně ohrožený druh
EU:  druh přílohy IV (sm. 92/43/EHS) = vyžadující přísnou ochranu (Natura 2000)

 


 
Další fotografie blatnice skvrnité:
.
.
.
.
Videa (Youtube):
.
           
..
.
 
.

Poznámka:

Texty na této stránce projdou ještě jazykovou úpravou a budou dále doplňovány. Finální podoba stránky bude k dispozici 1.1.2018.
 
 

 
Hlavní použité zdroje:
...
AOPK ČR: Nálezová databáze ochrany přírody [online databáze]. publ. 2012 [cit. 2014-06-19], dostupné na: <http://portal.nature.cz>

Arnold E. N. & Ovenden D. (2003): Reptiles and amphibians of Europe. – Princeton field guides, Princeton & Oxford.

Maštera J., Zavadil V. & Dvořák J. (2015): Vajíčka a larvy obojživelníků České republiky.- Academia, Praha.

Nöllert A. & Nöllert C. (1992): Die Amphibien Europas. Bestimmung, Gefährdung, Schutz. – Kosmos Naturführer, Franckh-Kosmos Verlags, Stuttgart.

University of California: AmphibiaWeb [online], publ. 2000-2014 [cit. 2014-06-19], dostupné na: <http://amphibiaweb.org>

Zavadil V., Sádlo J. & Vojar J. [eds.] (2011): Biotopy našich obojživelníků a jejich management. – Metodika AOPK ČR, Praha.

 


 
Podobné stránky:
.
 
 
Překlady a úpravy textů (Popis až Larvální vývoj): Aneta Mašterová
 

|  nahoru na stránku  |



Obojživelníci České republiky

obojživelníci     ochrana obojživelníků     amphibia     amphibien     management     žáby     obojživelníků     obojživelníky     čolci     mlok     ropucha     kuňka     čolek     rosnička     skokan     blatnice     tůně     tůň     mokřad     amphibians  obojživelníci     ochrana obojživelníků     amphibia     amphibien     management     žáby     obojživelníků     obojživelníky     čolci     mlok     ropucha     kuňka     čolek     rosnička     skokan     blatnice     tůně     tůň     mokřad     amphibians   obojživelníci     ochrana obojživelníků     amphibia     amphibien     management     žáby     obojživelníků     obojživelníky     čolci     mlok     ropucha     kuňka     čolek     rosnička     skokan     blatnice     tůně     tůň     mokřad     amphibians

 

TOPlist