ropucha zelená

Bufotes viridis 
.
synonyma:  Bufo viridis  a  Pseudepidalea viridis
 
.
Green Toad,  Wechselkröte, Crapaud vert, Ropucha zelená,
Ropucha zielona, Zeljonaja žaba

 


 
Popis dospělců:
.
Samci mohou ve střední Evropě dorůstat velikosti až 80 mm (většinou méně) a samice 90 – 100 mm. Hlava tohoto druhu je výrazně široká. Oční zornice jsou charakteristicky vodorovné a mají eliptický tvar, duhovka bývá citrónově žlutá až nazelenalá. Parotidní žlázy jsou při pohledu shora vzájemně rovnoběžné. Ušní bubínek je většinou dobře zřetelný. Na svrchní straně těla je ropucha zbarvena bíle, béžově či tmavohnědě v podkladu a je velmi výrazně poseta tmavozelenými či světlezelenými skvrnami, které mohou být propojené – zbarvení ropuchy je tak nejčastěji typicky „maskáčové“. Břicho je šedavé až bělavé a často bez skvrnění, ale někdy může být i s malými tmavě zelenými skvrnami. Podél středové linie zad se výjimečně může nacházet světlý proužek, ale nikdy není tak výrazně žlutý, jako u ropuchy krátkonohé. Kůže je poseta typickými bradavičkami. U starších samic bývají bradavičky po stranách těla často zbarveny oranžově či červeně.
.
.
Pohlavní rozdíly:
.
Samci jsou na rozdíl od samic viditelně menší. Samci mají na rozdíl od samic velký vnější nepárový měchýř (rezonátor) na hrdle. Samice mívají často více kontrastní zbarvení na svrchní straně těla - ostře ohraničené tmavé skvrny na světlém podkladu.
.
.
Sezónní rozdíly:
.
U samců se vyskytují v období páření výrazné tmavé pářicí mozoly na předních končetinách. Tyto mozoly zpravidla zasahují na první tři prsty.
.
.
Možnosti záměny:
.
ropucha krátkonohá (Epidalea calamita) – má téměř vždy výrazný citronově žlutý či žlutozelený pruh ve středové linii hřbetu (u některých r. zelených se může nevýrazný pruh výjimečné též vyskytovat a některé r. krátkonohé ho naopak nemají). Zbarvení je celkově jiné, často světlé s tmavším (zeleným) skvrněním, jen málokdy je skvrnění výrazně„maskáčové“. Má velmi krátké zadní končetiny, díky čemuž neskáče, ale běhá. Parotidy má oproti r.zelené a obecné výrazně menší, trojúhelníkovitého tvaru a při pohledu shora navzájem rovnoběžné. Má výrazně jiný hlasový projev samců.
ropucha obecná (Bufo bufo) – zbarvení těla je většinou jednobarevné, hnědé až načervenalé, bez středového hřbetního proužku. Parotidní žlázy nemá umístěny při pohledu shora navzájem rovnoběžně, ale rozevírají se, a jsou také poměrně velké. Má stejně jako r. zelená delší zadní končetiny, takže dokáže skákat, neběhá. Výrazně jiný hlasový projev samců.
.
 

 
Rozšíření ve světě:
.
Země výskytu: Albánie, Alžírsko, Arménie, Afgánistán, Azerbajdžán, Bělorusko, Bosna a Hercegovina, Bulharsko, Černá Hora, Česká republika, Egypt, Estonsko, Francie, Gruzie, Chorvatsko, Německo, Řecko, Itálie, Írán, Izrael, Kazachstán, Kypr, Libye, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Maroko, Moldavsko, Polsko, Rakousko, Rumunsko, Rusko, Slovensko, Slovinsko, Srbsko, Španělsko, Švýcarsko, Tádžikistán, Tunisko, Turecko, Ukrajina, Uzbekistán. Introdukována (?): Brazílie. Bod uprostřed Atlantiku zřejmě představuje chybný údaj.
 
                                                                                                                                 Zdroj: AmphibiaWeb
 

 
Rozšíření v České republice:
.
Ropucha zelená se v České republice vyskytuje souvisle jen v některých nížinných oblastech. Nejvýše položené lokality tohoto druhu v ČR jsou ve výšce 740 m.n.m., většinou však svým výskytem nepřesahuje nadmořskou výšku 450 m.n.m.Jde tedy o typicky nížinný druh žáby. Mezi hlavní oblasti rozšíření u nás patří jižní Morava a Polabí, v ostatních částech republiky je její výskyt spíše ostrůvkovitý. Na řadě míst jde již o izolované lokality s výskytem posledních populací, zejména při vyšší výškové hranici rozšíření.
.

    Zdroj: AOPK ČR. Nálezová databáze ochrany přírody (citace viz níže).

 

 
Obývané biotopy (prostředí):
.
V Evropě se vyskytuje typicky v nížinách, ale můžeme ji nalézt až do výšky 2400 m nad mořem. Mimo Evropu se ropuchy zelené vyskytují až do výšky 4500 m n.m. Ropucha zelená bývá často oprávněně označována jako stepní žába a vyžaduje tak pro svůj výskyt otevřenou, nezarostlou krajinu s přítomností obnažené půdy. Na rozdíl od skoro všech ostatních druhů našich obojživelníků dobře odolává suchu, teplu, chladu a nevadí ji ani zvýšená slanost vody v nádrži pro rozmnožování - jediný náš druh, který je odolný vůči suchu a teplu je pouze ropucha krátkonohá. Ropucha zelená snese i teploty kolem +40 °C a je velmi tolerantní i vůči vysokému stupni sucha (smrt nastane až při ztrátě 50% obsahu vody z těla). I proto se tento druh, jako jediný obojživelník, doposud vyskytuje dokonce i v oázách na Sahaře. V suchých oblastech ropuchy v noci pravidelně navštěvují vodní tělesa, kde tělo opět zavodňují (rehydratují).
Ve střední Evropě osidlují často suché a polosuché pastviny a světlé osluněné lesy. Ropuchu zelenou můžeme často nalézt v městské zástavbě a to ve někdy i ve velkých počtech. Dokonce takovýmto biotopům (parky, zahrady, sady, vinice..) dává přednost před volnou krajinou, která je často více zarostlá. Ropuchy chodí často do měst lovit hmyz kolem pouličních lamp. V zahraničí se vyskytuje i v rýžových polích a ve skalnatých oblastech, i v ČR je poměrně dost vázána na otevřenou zemědělskou krajinu s ornou půdou, či průmyslové, vojenské a těžební oblasti s pravidelně a často narušovaným povrchem půdy.
Pro období rozmnožování vyhledává ropucha zelená mělká, prosluněná a velmi málo zarostlá vodní tělesa, různé v krajině (hlavně tam, kde je obnažená půda). Typicky jde o malé tůně či kaluže, často se ale též rozmnožuje  v požárních a jiných technických nádržích, v koupalištích a také v rybnících – zejména pozvolně napouštěných plůdkových rybnících (Maštera et al. 2015). Více než typ vodního tělesa je pro ni většinou důležité to, že v nádrži nejsou ryby a že není skoro vůbec zarostlá vegetací.
.
                                 Nížinná, extenzivněji obhospodařovaná pole s občasným výskytem zatopených ploch jsou typickými biotopy pro ropuchu zelenou.  Foto Jaromír Maštera
.
.
Roční a denní aktivita:
.
Ropucha zelená je známá svou schopností migrace na dlouhé vzdálenosti. Je prokázáno, že se  může v průběhu roku běžně pohybovat v rozsahu 5 km a zřejmě je schopná migrace i na větší vzdálenosti. Během rozmnožování je ropucha aktivní i ve dne, jinak se ale ve střední Evropě jedná o typicky noční druh. Denní aktivita tohoto druhu i mimo rozmnožování je zaznamenána v jižní části jejího areálu rozšíření. V horkých dnech vyhledává často mělká vodní tělesa. Přes den využívá různé úkryty v norách, pod trámy, kameny, v hromadách dřeva apod.
Ve střední Evropě přezimuje tento druh od září-října do března. K přezimování vyhledává různá místa na souši, která nepromrzají – různé hromady větví či kamení, opuštěné nory apod.  Ropuchy zelené mohou zimovat jednotlivě či po skupinkách. V jižních částech jejího areálu výskytu je často období zimování zcela vynecháno a ropuchy jsou tak aktivní po celý rok (např. Peloponés). Zvláštností je, že ropuchy zelené mohou mít v některých pouštních oblastech tzv. letní spánek (aestivaci), který se u nich může projevit při nedostatku vlhkosti či při vysokých teplotách.
.
.
Potrava:
.
Její potrava se skládá hlavně z mravenců, brouků, pavouků a měkkých larev hmyzu. Méně je zastoupen létající hmyz jako jsou motýli a mouchy. Potrava mladých jedinců se skládá především z chvostoskoků, mšic, menších druhů brouků, roztočů a klíšťat.
Pulci požírají často různé řasy a detrit, ale i jemný písek s kalem. Důležitou složkou potravy pulců jsou odumřená těla živočichů, včetně těch vlastního druhu.
.
.
Nepřátelé (predátoři):
.
Ropuchy zelené loví zejména různé druhy ptáků, např. čáp bílý, luňák červený či puštík obecný. Nově přeměnění jedinci jsou požíráni především menšími druhy ptáků – špačkem obecným, kachnami (domácími i divokými), domácími slepicemi atd. Hadi také často požírají ropuchy stejně jako mnoho dalších dravých obratlovců - norek, vydra aj. Pulci ropuchy zelené jsou často oběťmi larev vodních brouků a vážek.
.
.
Obranné chování:
.
Ropucha zelená při obraně vypouští bělavý, typicky páchnoucí kožní sekret, kterým se někdy i celá obalí. Tento sekret obsahuje různé toxiny, např. bufotalin a bufotetin. Obrana larev ropuchy spočívá ve velmi rychlém úniku do hlubších částí vodních těles.
.
 

 
Rozmnožování:
.
Období páření a kladení vajíček ve střední Evropě probíhá nejčastěji od dubna do června, ale výjimkou není ani páření v červenci. Ropuchy zelené se ve vodě objevují víceméně pouze v tomto období, jinak jsou výlučně suchozemské. Při páření samec drží samici za předníma nohama, mají tedy axilární amplexus.
.
.
Samice klade dvě paralelní rosolovité šňůry vajíček o délce 2-5 m a šířce 4-6 mm. Samotná vajíčka jsou jednobarevně černohnědá a mají průměr 1-1,5 mm, v provazci jsou uložena v 1-3 pravidelných řadách. Jejich počet ve snůšce (šňůře) se pohybuje nejčastěji mezi 2000-6000 ks (údajně až 15000 ks). Šnůry vajíček jsou často uloženy volně na dně mělkých vodních těles, případně jsou částečně propleteny mezi vegetací (např. vláknité řasy) či mezi jinými věcmi ve vodě. V závislosti na teplotě vody, je embryonální vývoj dokončen po 3-6 dnech.
.
.
.
.
Hlasové projevy:
.
Hlasové projevy ropuchy zelené můžeme směle označit za zpěv, její hlas je hodně odlišný od hlasu jiný druhů našich žab. Jde o poměrně vysoko posazené trylkování „i-r-r-r-r-r-r-r-RRRR...i-r-r-r-r-r-r-r-RRRR“, nebo "t-r-r-r-r-RRRR....t-r-r-r-r-r-RRRR". Začíná tiše, pak postupně zesiluje a často trvá až do 10 s a může se opakovat i čtyřikrát za minutu. Není pravděpodobné, že by došlo k záměně s hlasem jiného obojživelníka, záměna je však možná např. se zpěvem cvrčilky zelené či s cvrlikáním hmyzu - krtonožky či některých cvrčků.
U ropuchy zelené se ozývají pouze samci, a to nejčastěji večer a v první polovině noci, nezřídka však též i ve dne. Při zpěvu sedí samci se vzpřímeným tělem na břehu nebo v mělčinách, ale někdy mohou sedět i na vodní vegetaci či na jiných plovoucích předmětech.  Často se ozývají sborovým hlasem.
-
   Hlas ropuchy zelené si můžete poslechnout zde:
.
.
.
Larvální vývoj, pohlavní dospělost, věk:
.
Po vykulení z vajíčka jsou pulci velcí 3-4 mm a vyvíjí se až do 50 mm. Pulci si často hloubí ve dně individuální jamky, kvůli větší šanci na přežití ve vysychajícíh kalužích. Proměna (metamorfóza) v malou žabku je dokončena obvykle po 2-3, někdy až po 4 měsících od nakladení. Po proměně (červen-srpen) jsou ropuchy velké cca 17 mm. Pohlavní dospělosti většinou dosahují po třetím přezimování. Ve volné přírodě se ropuchy zelené dožívají prokazatelně 10-12 let, v zajetí se dožily i 36 let.
.
.

 


 
Ohrožení a ochrana:
.
Ropucha zelená je stepním a pionýrským druhem, podobně jako ropucha krátkonohá či kuňka žlutobřichá. Ropucha zelená tak potřebuje otevřenou krajinu s obnaženým půdním povrchem, v níž se vyskytují mělká a nezarostlá vodní tělesa. V naší krajině se tak často jedná o pole, různé technické nádrže, koupaliště, vojenské a těžební prostory. Z rybníků této ropuše vyhovují pouze plůdkové rybníky s jarním vypouštěním a nasazováním váčkového plůdku.
Ropucha zelená je tedy jednoznačně závislá na hospodaření v krajině, pokud dojde k opuštění některých dříve udržovaných ploch, z místa mizí.  Na polích v nižších polohách, v oblastech s výskytem tohoto druhu, je žádoucí alespoň občasné pěstování širokořádkových plodin (řepa a jiná zelenina, ale i kukuřice) s tím, že  se zde nepoužívá velké množství pesticidů a hnojiv. Velkým problémem je absence péče o krajinu (zejména absence pastvy), zarůstání ploch vegetací a zarovnávání (úprava) veškerých přirozeně vzniklých narušení – typicky zarovnávání různých vyjetých kolejí. Problematické je samozřejmě nadměrné odvodňování polí – pokud se zde alespoň občas nevyskytne nějaká vodní plocha, ropuchy zde nemohou přežívat.
Co se týká rybníků, je vhodné podporovat využívání alespoň některých z nich jako plůdkových, nebo občasně plůdkových s tím, že váčkového plůdku by se mělo nasazovat tak, aby obsádka na konci roku nepřesáhla 500 kg ryb/ha.
Protože se často tento druh vyskytuje ve vojenských a těžebních prostorech, je pro ni rizikové i kompletní zavážení a nevhodně provedené rekultivace prostoru. Také absence péče o opuštěné těžební a vojenské prostory je pro ni zásadní a nemělo by k ní docházet. Dobré podmínky nachází totiž tato ropucha pouze v územích, kde stále probíhá narušování a obnažování půdy – jde vesměs o funkční těžební prostory a stále nějakým způsobem využívané vojenské výcvikové prostory.
V oblastech výskytu ropuchy zelené je nutné průběžně provádět zásahy, směřující ke vzniku obnaženého půdního povrchu a mělkých tůní či kaluží. Ke tvorbě obnaženého půdního povrchu je velmi vhodná krátkodobá a maloplošná intenzivní pastva. Tu však mohou velmi dobře nahradit pojezdy vojenské nebo off-roadové techniky, pokud se však jezdí mimo hlavní období jejího rozmnožování, nebo se v době rozmnožování jezdí jen v menším rozsahu. Pokud tyto možnosti nejsou, je potřebné provádět občasné obnažování půdy např. za pomoci bagru nebo buldozeru. Při rekultivacích bývalých těžebních prostor je nutné vždy část vytěženého prostoru nezavážet a naopak zde nadále provádět nějakou formu péče. Bývalé těžební a zejména vojenské prostory jsou velmi vhodné pro netradiční formu „péče“ za pomoci těžké techniky – ve většině vojenských prostorů toto dlouhodobě probíhalo.
Podpořit můžeme ropuchu zelenou ale i dalšími opatřeními, jen je potřebné změnit náhled na narušení krajiny. Nelpět na urovnaných a esteticky dokonalých tvarech, ale naopak alespoň krátkodobě ponechávat vyjeté koleje na cestách a polích. Nezavrhovat předem jízdy terénní techniky po krajině jako něco, co je vždy pro přírodu škodlivé.
 
Podrobněji o vhodné péči o biotopy našich obojživelníků najdete v sekcích Ochrana obojživelníků, Ohrožení obojživelníků, Biotopy obojživelníků a Jak pomoci obojživelníkům.
.
                                 Výskytu drobných vodních ploch a navazujícího obnaženého půdního povrchu můžeme dosáhnout například občasným strojním stržením drnu, nebo vhodně vymezeným pojezdem off-roadové či vojenské techniky. A nebo kombinací obojího - pro ropuchu zelenou je tento management velmi vhodný.  Foto Aneta Mašterová
.
Kategorie ohrožení a ochrany:
.
ČR:  dle Červeného seznamu 2003 = téměř ohrožený druh; reálné ohrožení 2014 = zranitelný druh
       zákonná ochrana (Vyhláška 395/1992 Sb.) = silně ohrožený druh
EU:  druh přílohy IV (sm. 92/43/EHS) = vyžadující přísnou ochranu

 


 
Další fotografie ropuchy zelené:
.
.
.
.
Videa (Youtube):
.
           
..
.
 
      .

Poznámka:

Texty na této stránce projdou ještě jazykovou úpravou a budou dále doplňovány. Finální podoba stránky bude k dispozici 1.1.2018.
 
 

 
Hlavní použité zdroje:
...
AOPK ČR: Nálezová databáze ochrany přírody [online databáze]. publ. 2012 [cit. 2014-07-09], dostupné na: <http://portal.nature.cz>

Arnold E. N. & Ovenden D. (2003): Reptiles and amphibians of Europe. – Princeton field guides, Princeton & Oxford.

Maštera J., Zavadil V. & Dvořák J. (2015): Vajíčka a larvy obojživelníků České republiky.- Academia, Praha.

Nöllert A. & Nöllert C. (1992): Die Amphibien Europas. Bestimmung, Gefährdung, Schutz. – Kosmos Naturführer, Franckh-Kosmos Verlags, Stuttgart.

University of California: AmphibiaWeb [online], publ. 2000-2013 [cit. 2014-07-09], dostupné na: <http://amphibiaweb.org>

Zavadil V., Sádlo J. & Vojar J. [eds.] (2011): Biotopy našich obojživelníků a jejich management. – Metodika AOPK ČR, Praha.

 


 
Podobné stránky:
.
 
 
Překlady a úpravy textů (Popis až Larvální vývoj): Aneta Mašterová
 

|  nahoru na stránku  |


Obojživelníci České republiky

obojživelníci     ochrana obojživelníků     amphibia     amphibien     management     žáby     obojživelníků     obojživelníky     čolci     mlok     ropucha     kuňka     čolek     rosnička     skokan     blatnice     tůně     tůň     mokřad     amphibians obojživelníci     ochrana obojživelníků     amphibia     amphibien     management     žáby     obojživelníků     obojživelníky     čolci     mlok     ropucha     kuňka     čolek     rosnička     skokan     blatnice     tůně     tůň     mokřad     amphibians   obojživelníci     ochrana obojživelníků     amphibia     amphibien     management     žáby     obojživelníků     obojživelníky     čolci     mlok     ropucha     kuňka     čolek     rosnička     skokan     blatnice     tůně     tůň     mokřad     amphibians

 

TOPlist