skokan skřehotavý

Pelophylax ridibundus 
.
synonymum: Rana ridibunda
 
.
Marsh Frog,  Seefrosch, Grenouille rieuse, Skokan rapotavý,
Žaba smieszka, Ozernaja ljaguška

 


 
Popis dospělců:
.
Skokan skřehotavý je největší žábou ČR a zároveň největší z původních druhů žab v Evropě. Dosahuje obvykle velikosti 100-140 mm, ve výjimečných případech však může měřit i 180 mm. Zejména starší jedinci se vyznačují širokým zakulaceným čenichem. Poměrně velké oči mají téměř kruhovitou zornici na jejíž spodní hraně je malý výčnělek.
Za bubínkem má tento skokan výraznou žlázu, která se zahýbá směrem k předním končetinám. Lišty (žlázy) podél boku končí v bederní oblasti. Stejně jako u ostatních zelených skokanů jsou i tito vybaveni dobře pro život ve vodě svým „trojúhelníkovitým“ tvarem těla (při pohledu shora) a velkými plovacími blánami.
Základní zbarvení skokanů skřehotavých je nejčastěji olivově zelené, hnědozelené nebo světle zelenošedé. Vyskytují se i zcela zelení nebo naopak i zcela hnědí jedinci. Řada jedinců má na hřbetě přítomný výrazný podélný zelenožlutý proužek. Typické tmavé skvrny na hřbetě jsou často nepravidelných tvarů a černé, můžou však být i hnědé či zelené. Břicho je téměř vždy výrazně tmavě skvrnité. Párové rezonanční měchýřky (vaky) u samců mají nejčastěji šedou až šedočernou barvu.
Celkově jsou skokani skřehotaví poměrně barevně variabilní.
 
                
Foto: Jaromír Maštera                              Obr: z knihy Nečas, Modrý & Zavadil (1997): Czech recent and fossil Amphibians and Reptiles
.
.
Pohlavní rozdíly:
.
Samci mají párové šedé až šedočerné vokální vaky (rezonátory) a ztluštělé palce na předních končetinách. Samice jsou větší než samci a mají slabší přední končetiny.
.
.
Sezónní rozdíly:
.
V době rozmnožování mají samci výrazné tmavé pářící mozoly na palcích předních končetin.
.
.
Možnosti záměny:
.
Všechny tři naše druhy zelených neboli vodních druhů skokanů vytvářejí na mnoha lokalitách smíšené populace. Ve zbarvení jsou velmi variabilní. Protože je skokan zelený stále víceméně druhem ve stádiu vzniku, je dost často obtížné určitě některé jedince. Často se může stát, že druh zelené skokana určíme, avšak přesné určení nám může potvrdit jedině genetický test. U tzv. zelených skokanů se musíme smířit s tím, že řadu jedinců se nám nepodaří určit do druhu. Základní rozlišení našich druhů je:
.
Skokan skřehotavý – nápadně velcí jedinci (největší žába ČR – často přes 10 cm); patní mozoly na zadních nohách jsou velmi nízké až téměř ploché; má výrazný nápadný hlas (brekekeke); zbarvení hřbetu je často tmavší s výraznými velkými černými okrouhlými skvrnami, často má výrazně tmavě skvrnité břicho, velmi často má přítomný výrazný světlý hřbetní pruh; má poměrně dlouhé zadní končetiny, v ohnutém stavu se patami překrývají
Skokan krátkonohý – malí jedinci (obvykle do 7 cm); patní mozoly na zadních nohách jsou vysoké, obvykle pravidelně půlkruhové; hlas je tišší, jde o nápadné souvislé „cvrčení“; zbarvení hřbetu je většinou zelené nebo hnědozelené s malými černými tečkami, často má jen minimálně skvrnité břicho, občas má přítomný méně výrazný hřbetní proužek; má poměrně krátké zadní končetiny, v ohnutém stavu se patami nedotýkají
Skokan zelený – středně velcí jedinci, často větší než 7 cm; patní mozoly na zadních nohách jsou vyšší, avšak nepravidelné, vychýlené na jednu stranu; hlas je něco mezi skřehotáním a „cvrčením“; zbarvení hřbetu je většinou zelené s tmavými skvrnami, má obvykle skvrnité břicho, téměř vždy má přítomný výrazný svítivý světlý hřbetní proužek; má „středně“ dlouhé zadní končetiny, v ohnutém stavu se většinou patami dotýkají

 


 
Rozšíření ve světě:
.
Země výskytu: Afghánistán, Albánie, Arménie, Ázerbájdžán, Bahrajn, Belgie, Bělorusko, Bosna a Hercegovina, Bulharsko, Čína, Chorvatsko, Kypr, Černá Hora, Česká republika, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Gruzie, Německo, Řecko, Maďarsko, Iran, Irák, Izrael, Itálie, Kazachstán, Kyrgyzstán, Litva, Lotyšsko, Lucembursko, Makedonie, Moldavsko, Nizozemsko, Polsko, Rakousko, Rumunsko, Ruská federace, Saudská Arábie, Srbsko, Slovensko, Slovinsko, Sýrie, Švýcarsko, Tádžikistán, Turecko, Turkmenistán, Ukrajina, Uzbekistán. Introdukovaný: Alžírsko, Maroko, Španělsko, Velká Británie.
 
                                                                                                                                 Zdroj: AmphibiaWeb
.
.

 
Rozšíření v České republice:
.
Skokan skřehotavý je typicky nížinný druh. V České republice je původně rozšířen ve všech nížinných oblastech a vyskytoval se do nadmořské výšky cca 400 m. V současnosti je však tento druh zavlečen na mnoho míst (zejména rybníkářstvím), a to i do vyšších nadmořských výšek. Například na Českomoravské vrchovině se tento druh vyskytuje i na lokalitách ve výšce přes 500 m n.m. V nížinách je rozšíření tohoto skokana většinou souvislé, jinde jde o ostrůvkovitý výskyt. Čisté populace tohoto druhu se vyskytují téměř vždy do max. výšky 300 m n.m., ve vyšších polochách jde většinou o smíšené populace se skokanem zeleným.
.

    Zdroj: AOPK ČR. Nálezová databáze ochrany přírody (citace viz níže).

 

 
Obývané biotopy (prostředí):
.
Skokan skřehotavý je vyloženě vodní druh obojživelníka, ve vodě totiž tráví v podstatě celý rok. Vyhledává otevřenou a zvodnělou krajinu – říční nivy, pomale tekoucí toky, kanály, jezera, rybníky a tůně. Vyskytuje se i na pouštích a polopouštích. Většinou obsazuje vody bohaté na živiny. Obecně platí, že tento skokan obývá přednostně otevřené prohřáté stanoviště s bylinnou vegetací. Na jihu výskytu obsazuje také fontány, velké bazény, příkopy, aj. Tento druh je poměrně tolerantní k vodní slanosti, vyskytuje se i v oblastech se salinitou  0,9-8,3 promile. Na západním břehu Kaspického moře bylo zaznamenáno na několika místech jeho rozmnožování. Tento skokan často sedí na břehu v chudé vegetaci nebo na holém břehu. Jde o velmi synantropní druh a proto je jeho rozšíření tak široké a daří se mu i tam, kam je třeba nechtíc zavlečen.
V ČR se rozmnožuje a žije v různých typech vodních těles se zastoupením vodní vegetace, vzácně i v nádržích bez vegetace. Nejčastějším biotopem je u nás větší rybník s litorálními porosty. Kromě rybníků se rozmnožuje ve větších tůních, jezírkách a jezerech v pískovnách, lomech a na výsypkách, v koupalištích, požárních nádržích a různých jiných vodních nádržích, ve vodních kanálech, slepých říčních ramenech a v zahradních jezírkách a bazénech. Výjimečně i v sezónních kalužích na polích a v tišinách řek (Maštera et al. 2015).
Žáby obvykle přezimují ve vodě. Larvy se vyskytují samotářsky v horních vrstvách vod. Výškově se vyskytuje v jižní části areálu až do 2000 m.n.m., v severní části je to vyloženě nížinný druh. Obecně platí, že tento druh je nejhojnější v jižní části areálu jeho výskytu.
V říčních nivách v  jižních částech Evropy jeho početnost dosahuje více než tisíc jedinců na kilometr říčního koryta.
 
                                        Ideálním biotopem pro skokana skřehotavého je určitě rybník s nižší nebo žádnou rybí obsádkou. Docela dobře však dokáže dlouhodobě prosperovat i v rybnících s vyšší rybí obsádkou (viz foto). Tím se odlišuje od většiny ostatních obojživelníků, kteří větší množství ryb moc rádi nemají (jemně řečeno).   Foto Jaromír Maštera
.
.
Roční a denní aktivita:
.
Tento druh zimuje pod vodou, ale někdy ho můžeme nalézt zimovat v norách hlodavců, skalních otvorech, říčních březích či v březích jezer. V severní části jeho areálu výskytu trvá zimování od října do března, ale je významně ovlivněno klimatickými podmínkami. V jižní části areálu jeho výskytu nezimuje vůbec. Během období rozmnožování jsou žáby aktivní ve dne i v noci, jinak převážně ve dne. Většinou se tyto žáby vyskytují do 5 m od vody a mimo vodu jsou pouze částečně, pokud migrují na nové lokality.
.
.
Potrava:
.
Živí se převážně denními bezobratlými. Výsledky z Krymu jsou následující: 22% pavouků, 21% brouků, 18% mravenci, 12% ploštice, 16% nosatci a 11% housenky a hlemýždi.
V laboratorních podmínkách jedli žáby i dospělé myši, což je téměř jisté i v přírodních podmínkách. V Ukrajinských Karpatech byly nalezeny v žaludku drobné ještěrky, a 136 mm velký skokan snědl 82 mm skokana. Jsou zaznamenány i ojedinělé případy kdy tento skokan sežral malé ryby (intenzita predace je ovšem velmi nízká na to, aby to byl významný úbytek ryb). Skokani skřehotaví žerou i čolky a další obojživelníky, drobné pěvce, rejsky a další malé obratlovce, zejména hlodavce. Jde o velmi žravý druh skokana, někdy lapá i po větvích břehových porostů pohybujících se ve větru. Při nedostatku srážek a vlhkosti nebo při vysokých teplotách jsou tito skokani kanibalové.
Larvy se z počátku živí zelenými řasami a rozsivkami, vírníky a jednotlivými mikroorganismy, později se živí drobnými korýši a dalším drobným zooplanktonem. Starší larvy požírají i různé snůšky obojživelníků, při nedostatku potravy jsou kanibalové.
.
.
Nepřátelé (predátoři):
.
„Zelení“ skokani mají mezi obratlovci řadu predátorů: dravé druhy ryb, želvy, vodní hadi, ptáci i savci. Více než 70 druhů ptáků se živí „zelenými“ skokany, mezi nimi jsou např. volavky, orel křiklavý, čáp černý, čáp bílý a kos.
Mezi savci jsou predátoři zejména liška, vlk, psík mývalovitý, jezevec, kuna, tchoř, vydra a  potkan. Pro mnohé z těchto druhů jsou tyto žáby náhodná potrava. Čápy, volavky, orel křiklavý, vodní hadi, skřehotavé skokany mají za potravu i ostatní druhy žab.
.
.
Obranné chování:
.
Při vyrušení „zelení“ skokani unikají do vody, kde se zaryjí do bahna nebo se zapletou mezi vodní rostliny. Při kontaktu vydávají skokani únikové hlasy podobné dětskému pláči, jejich tlama je při tom do široka otevřená. Pasivní obrana je taková, že se nafoukne a ohne špičku čenichu k zemi. Larvy jsou velmi plaché a zběsile unikají před predátorem.

 


 
Rozmnožování:
.
Ve střední Evropě je rozmnožování závislé na počasí, ale většinou trvá od konce dubna do začátku června. Většina samic klade za slunečného počasí v květnu. V jižní části výskytu začíná období rozmnožování už v březnu. Někteří samci brání svoje území delší dobu prostřednictvím hlasu či agresivního chování. Plocha teritoria jednoho samce je 0,5 až 8 m. Samice se přibližují k volajícím samcům a poté následuje uchopení v axilární oblasti (za předními končetinami). Dvojice je přichycena na nějaký předmět či vegetaci pod vodou a klade takto postupně několik snůšek v příbřežní oblasti. Každá snůška obsahuje několik desítek až několik set vajíček. Samice skokana skřehotavého může za sezonu naklást až 16 000 vajíček. Stejně jako u ostatních obojživelníků závisí počet vajíček na velikosti a kondici samice. Některé samice kladou jen jednou za dva roky.
 
 
Vajíčka jsou na svrchní straně nahnědlá a na dolním pólu jsou světle žlutá nebo bělavá. Vajíčko měří 1,5-2 mm v průměru. Rosolovitý obal měří 6-8 mm v průměru. Po 4-7 dnech je embryonální vývoj dokončen pokud je teplota mezi 11- 37 °C.
 
                                      Menší snůška skokana skřehotavého.
.
.
Hlasové projevy:
.
Ozývají se v noci i ve dne. Jsou velmi hluční zvláště v období rozmnožování (často celý den a celou noc), ale můžeme je slyšet i mimo období rozmnožování. Samci během roku mimo období páření sedí při hlasových projevech na břehu a volání je méně časté. Hlas je typický a zní „bre…ke…ke…ke...kek“, nebogre…ke…ke…ke…kek“. Jednotlivý hlas trvá 0,5-1,7 sekundy. Samci všech „zelených“ skokanů se často ozývají také jinými hlasy, znějícími „croax…croax“, nebo „kvuo… kvuo“.
Během volání samci splývají na hladině a celé tělo je nafouklé, zadní končetiny přitom volně visí. Tito skokani se často ozývají sborově, podobně jako jiní „zelení“ skokani. Párové vokální vaky jsou při hlasovém projevu jasně zřetelné. Skřehotání skokanů může být zaměněno s voláním bukáčka malého nebo sluky lesní.
 
   Hlas skokana skřehotavého si můžete poslechnout zde:
 
..
 
.
Larvální vývoj, pohlavní dospělost, věk:
.
Při vykulení jsou larvy velké 6-8 mm. V průběhu svého vývoje dosáhnou obvykle velikosti 50-70 mm. Často lze nalézt ,,obří larvy“, až 100 mm velké. Bylo popsáno, že tyto larvy někdy mohou i přezimovat. Ve většině případů je proměna ve střední Evropě dokončena od poloviny července do konce srpna, občas můžeme nalézt larvy či nově metamorfované jedince ještě na začátku října. Nově metamorfovaní jedinci jsou velcí 16-25 mm. Po prvním přezimování vyrostou na 40 mm. Samci jsou pohlavně dospělí v druhém roce života a následující jaro/léto se mohou účastnit rozmnožování. Samice jsou zřejmě pohlavně dospělé po druhém či třetím přezimování. Skokan skřehotavý se může prokazatelně dožít 11 let.
 
.
 

 
Ohrožení a ochrana:
.
Skokan skřehotavý je veden ve vyhlášce č. 395/1992 jako druh kriticky ohrožený, což neodpovídá realitě. Jde o poměrně přizpůsobivý druh, který snáší i vyšší rybí obsádky v rybnících a nevyžaduje tak kvalitní vodní biotopy jako jiné druhy obojživelníků. Z toho vyplývá, že jeho ohrožení nemůže být velké. Tento druh je typickým „vodním“ skokanem, takže se celý rok vyskytuje ve vodních plochách nebo v jejich těsné blízkosti a ve vodě také zimuje. Je tedy na vodním biotopu existenčně závislý a suchozemský biotop má pro něj význam pouze v případě migrace jedinců na nové lokality.
Stejně jako jiné druhy obojživelníků upřednostňuje i skokan skřehotavý vodní nádrže (rybníky, tůně aj.) s nízkou rybí obsádkou nebo bez ryb. V takových nádržích se úspěšně rozmnožuje. V rybnících s vyššími obsádkami dokáže také dlouhodobě existovat, i se rozmnožovat, ale nikdy zde nedosáhne takových početností jako v rybnících s extenzivním využíváním nebo v tůních bez ryb.
Pokud chceme tento druh podpořit, stačí mu nabídnout nějakou vodní plochu, která však vůbec nemusí mít ideální parametry ani ideální využívání. Skokan skřehotavý obsadí v podstatě jakoukoli vodní plochu s tím, že preferuje větší plochy. Minimální velikost při budování nových vodních ploch pro tento druh by měla být cca 100 m2. Vodní plochy pro skokana skřehotavého by měly být alespoň  zčásti osluněné, hodně zastíněné nádrže tento druh nemá rád.
Speciální péče o suchozemské biotopy v návaznosti na vodní plochy není nutná, protože je skokani příliš nevyužívají. Postačí tak běžná péče a populaci skokanů neublíží ani dlouhodobější ponechání bez péče.
 
Podrobněji o vhodné péči o biotopy našich obojživelníků najdete v sekcích Ochrana obojživelníků, Ohrožení obojživelníků, Biotopy obojživelníků a Jak pomoci obojživelníkům.
 
                                      Skokan skřehotavý osídlí téměř veškeré vodní plochy, které mu nabídneme. Vodní plochy mohou mít rozmanité parametry a může v nich být i více ryb - tento skokan snese leccos. Důležité je větší oslunění vodní plochy. Pokud bude mít rybník či tůň hodně mělčin, bude se skokanům jistě líbit více než když půjde o hlubokou nádrž. Na snímku je ukázka již zarybněného revitalizovaného rybníka s bohato upopulací skokana skřehotavého.   Foto Jaromír Maštera
.
Kategorie ohrožení a ochrany:
.
ČR:  dle Červeného seznamu 2003 = téměř ohrožený druh; reálné ohrožení 2014 = méně dotčený druh;
zákonná ochrana (Vyhláška 395/1992 Sb.) = kriticky ohrožený druh
EUdruhy živočichů a rostlin v zájmu společenství, jejichž odebrání z volné přírody a využívání může být předmětem určitých
opatření na jejich obhospodařování
 

 
Další fotografie skokana skřehotavého:
.
.
.
.
Videa (Youtube):
.
           
..
.
.
Informační letáky:
.
 
 
.

Poznámka:

Texty na této stránce projdou ještě jazykovou úpravou a budou dále doplňovány. Finální podoba stránky bude k dispozici 1.1.2018.
 
 

 
Hlavní použité zdroje:
...
AOPK ČR: Nálezová databáze ochrany přírody [online databáze]. publ. 2012 [cit. 2015-07-05], dostupné na: <http://portal.nature.cz>

Arnold E. N. & Ovenden D. (2003): Reptiles and amphibians of Europe. – Princeton field guides, Princeton & Oxford.

Maštera J., Zavadil V. & Dvořák J. (2015): Vajíčka a larvy obojživelníků České republiky.- Academia, Praha.

Nöllert A. & Nöllert C. (1992): Die Amphibien Europas. Bestimmung, Gefährdung, Schutz. – Kosmos Naturführer, Franckh-Kosmos Verlags, Stuttgart.

University of California: AmphibiaWeb [online], publ. 2000-2015 [cit. 2015-07-05], dostupné na: <http://amphibiaweb.org>
 

 
Podobné stránky:
.
 
 
Překlady a úpravy textů (Popis až Larvální vývoj): Aneta Mašterová

 

|  nahoru na stránku  |


Obojživelníci České republiky

obojživelníci     ochrana obojživelníků     amphibia     amphibien     management     žáby     obojživelníků     obojživelníky     čolci     mlok     ropucha     kuňka     čolek     rosnička     skokan     blatnice     tůně     tůň     mokřad     amphibians   obojživelníci     ochrana obojživelníků     amphibia     amphibien     management     žáby     obojživelníků     obojživelníky     čolci     mlok     ropucha     kuňka     čolek     rosnička     skokan     blatnice     tůně     tůň     mokřad     amphibians   obojživelníci     ochrana obojživelníků     amphibia     amphibien     management     žáby     obojživelníků     obojživelníky     čolci     mlok     ropucha     kuňka     čolek     rosnička     skokan     blatnice     tůně     tůň     mokřad     amphibians

 

TOPlist